Pro vysvětlení širokého rozsahu funkčnosti systému si připomeňme
jeho koncepci a architekturu softwarového prostředí.
Na začátku vývoje byla touha používat pro tvorbu zakázkových
aplikačních programů lepší systém, než jakým byly a většinou dodnes
zůstaly tzv. SCADA programy. Tyto programy jsou značně limitovány
svými principy činnosti, kdy je často v pevné programové smyčce
cyklicky obsluhována databázi tagů (vnitřních proměnných) a na základě
konfiguračních dat vykreslováno operátorské grafické rozhraní.
Vyjadřovací schopnosti i efektivita takovýchto architektur nemůže být
nijak vysoká. SCADA programy mohou dobře sloužit v situacích, pro
které byly navrhovány. My ale chceme víc, dnešní svět informačních
technologií je bohatý a pro svá zakázková řešení potřebujeme volně a
neomezeně programovatelný systém. Programovat každou aplikaci od
základů zcela znovu je ale příliš pracné, i kdybychom využívali všech
možností objektově orientovaných programovacích jazyků.
Jestliže se blíže podíváme na principy většiny ze současných
moderně koncipovaných programových systémů, zjistíme, že se obvykle
jedná o strukturu programových komponent, které navzájem spolupracují
a komunikují mezi sebou prostřednictvím definovaných programových
rozhraní. Základní myšlenkou, která stála za vznikem systému Control
Web, je vytvoření sady programových komponent, a poté již celkem
jednoduše skládat aplikační programy z instancí těchto komponent.
Velká síla této koncepce v prostředí Control Web spočívá v tom, že
základní typ komponenty, které říkáme virtuální přístroj, nemá žádná
omezení ve své funkčnosti a vlastnostech ani v množství. Systém neví,
co vše virtuální přístroje dělají - v aplikacích používáme jak
jednoduché virtuální přístroje, jako je např. tlačítko nebo měřicí
přístroj, tak i komplexní komponenty, jako jsou např. webový server,
SQL databáze, stereoskopická kamera nebo neuronová síť. Systém Control
Web pouze musí být schopen komponenty virtuální přístrojů detekovat v
externích dynamicky linkovaných knihovnách, které opět nejsou omezeny
ve svých jménech ani v množství, a poté musí vyrábět instance
komponent a dodávat je pro potřeby konstrukce aplikačních programů.
Instance komponent existují ve strukturách, kterými protékají události
a data, na které komponenty reagují. Struktura aplikačního programu v
paměti počítače je tak prakticky identická se strukturou programu,
který by byl jednoúčelově vytvořen např. v C++. A také je tento
program srovnatelně výkonný a efektivní. Často je i výkonnější, neboť
opakovaně používané komponenty jsou velmi pečlivě vyladěny a
optimalizovány.

Obr 1: Struktura komponent aplikace v prostředí Control
Web
Jádro systému Control Web pak kromě toho, že dokáže identifikovat
použitelné komponenty a vytvářet jejich instance, se stará o
distribuci událostí včetně reálného času, udržuje data globálních
datových elementů a kanálů a zabezpečuje komunikaci v síťovém
prostředí.
Aplikační program je pak tvořen strukturou komponent,
kterými mohou být:
virtuální přístroje - jejich funkčnost je
prakticky neomezená, mohou dělat cokoliv a v aplikacích jich bývá
velké množství
vykreslovače grafiky - pro virtuální přístroje
poskytují obecný abstraktní přístup ke grafickým funkcím bez ohledu
na konkrétní grafické API operačního systému
ovladače vstupních a výstupních zařízení -
zajišťují komunikaci s vnějším světem v podobě vstupních a
výstupních jednotek, PLC nebo softwarových standardů, jako je např.
OPC UA atd.
kroky strojového vidění - algoritmy strojového
vidění nad obrazem, poskytovaným kamerovými virtuálními
přístroji
Při tvorbě aplikačního programu nejsme spoutání žádným předem
naprogramovaným systémem, vytváříme zcela unikátní vlastní strukturu
se svými algoritmy. To nám skýtá značné, prakticky neomezené možnosti.
Určité riziko spočívá pouze v tom, že náš program nebude dělat to co
chceme, ale pouze to, co jsme naprogramovali :-). Vždy ale vznikne
paměťově bezpečný a stabilní aplikační program. Můžeme velice
jednoduše tvořit programy v širokém rozsahu informačních a
automatizačních technologií. Nemusí to rozhodně být jen tradiční sběr
dat a operátorská rozhraní, ale mohou to být např. webové aplikace
včetně redakčního rozhraní, databázové aplikace se vstupními formuláři
a výstupními sestavami, aplikace přímého řízení strojů a výrobních
linek v reálném čase, aplikace kamerového dohledu, vizuální inspekce a
komplexní systémy strojového vidění a mnoho dalšího. Fantazie tvůrců
aplikací není nijak omezována. Přitom většinu vývoje lze udělat pouze
pomocí myši v grafickém vývojovém prostředí. Především však můžeme
vytvářet spoustu velmi rozdílných aplikací v jednom vývojovém
prostředí. Ušetříme spoustu práce a času - nemusíme se učit několik
programovacích standardů a nemusíme ovládat několik programů a
konfiguračních nástrojů.
Aplikace jsou postaveny podle principů, nyní propagovaných
jako Průmysl 4.0
Je docela zajímavé, že mnohé z konceptů pro budování systémů
chytré výroby, dnes tak populární jako Průmysl 4.0, jsou součástí
architektury systému Control Web již velice dlouho.
Podívejme se na několik příkladů:
cloud a Internet služeb - jak již plyne z
názvu Control Web, již před více než dvaceti lety byl součástí
systému webový klient i server, který umožňoval přístup k
dynamickým datům aplikace prostřednictvím webových služeb.
Systém byl od počátku koncipován pro aplikace rozptýlené v
prostředí TCP/IP sítí. Umožňuje jednotný přístup k lokálním
datům i k datům kdekoliv v počítačové síti. 
Obr 2: Jednotka průmyslových vstupů a výstupů
DataLab s ethernetovým připojením do TPCP/IP sítě
průmyslový Internet věcí - pojem počítač je
mnohem širší než tomu bylo v minulosti, je totiž součástí mnoha
běžných zařízení. Počítač může mít velikost kreditní karty a
může na něm běžet Control Web. Takové zařízení se pak snadno
začlení do Internetu věcí. Také jednotky průmyslových vstupů a
výstupů DataLab mohou být připojeny k TCP/IP síti a mohou tak
být umístěny kdekoliv. Např. celý průmyslový automatizační
rozvaděč u stroje nebo výrobní linky může být zařazen do systému
jedním ethernetovým přípojením. 
Obr 3: Automatizační rozvaděč lze díky jednotkám
DataLab připojit do počítačové sítě
virtuální realita a digitální modely - 3D
vykreslovací systém sice nebyl k dispozici ihned od první verze
systému, ale v roce 2002 byl pravděpodobně první před ostatními
systémy pro průmyslovou automatizaci. Nyní v poslední verzi
systému byla plně dokončena a implementována myšlenka hybridních
virtuálních přístrojů, které mohou existovat jak v třírozměrném
prostoru scény, tak i v běžných panelech s libobolnými
vykreslovači grafiky. Veškeré prostorové vizualizace lze
zobrazovat i prostřednictvím stereoskopických brýlí pro
virtuální realitu. 
Obr 4: Příprava scény v 3D editoru - prostorové
modely reálných zařízení, strojů a staveb jsou v některých
aplikacích přehlednější a názornější než plošná
schémata
kyberneticko—fyzické systémy - zařízení, v
jehož řídicí jednotce běží systém Control Web již není
jednoduchým programovatelným automatem. Kromě toho, že ovládá
daný stroj, může tomuto stroji zajišťovat vnímání okolního světa
pomocí strojového vidění, může zajišťovat spojení s jinými
informačními systémy, databázemi, může komunikovat v Internetu a
rozhodovat se s využitím umělé inteligence. 
Obr 5: V chytré továrně je každý stroj součástí
počítačové sítě
Control Web díky svým díky svým síťovým a komunikačním,
databázovým a vizualizačním schopnostem maximálně podporuje
progresivní způsob řízení průmyslové výroby a správy výrobních
zařízení a strojů i řešení řídicích a automatizačních systémů.
Efektivní řešení řídicích a automatizačních systémů
Máme-li v automatizačním systému k dispozici řídicí jednotku se
systémem Control Web, můžeme celé zařízení koncipovat maximálně
efektivně. U mnoha systémů nebudeme potřebovat nic jiného než
řídicí počítač a nějaké průmyslové vstupy a výstupy. Vše může
běžet v jediném programovém prostředí, takže ušetříme peníze nejen
za PLC, ale především se nám velmi zjednoduší a zrychlí
programování. Ve všech případech se samozřejmě bez PLC obejít
nelze, ale v mnoha ano. Při modernizaci starších systémů
průmyslové automatizace často nahrazujeme několik PLC novým
řídicím počítačem s novým programovým vybavení a za nižší cenu
získáme vyšší výkon a zcela nesrovnatelně vyšší rozsah
funkčnosti.

Obr 6: Efektivní automatizace výrobní linky se systémem
Control Web - počítač s grafickým rozhraním pro obsluhu a v
rozvaděči jednotka DataLab pro řízení stroje připojená přes
Ethernet
Zvláště výrazný nárůst efektivity pak získáváme v případech,
kdy jsou používány i kamery pro vizuální inspekci. Spojení
strojového vidění a vizuální inspekce se všemi vlastnostmi
programového prostředí systému Control Web je pro chytrou výroku
vysokou hodnotou.
Otevřené standardy přinášejí svododu a snadnější údržbu i
další rozvoj
Architektura systému Control Web je od prvopočátku postavena na
využívání otevřených standardů informačních technologií. Omezuje
rizika, že se uživatelé stanou rukojmími dodavatelů, kteří často
prostřednictvím svých vlastnických, uzavřených a dokonce před
zbytkem světa chráněných komunikačních, datových a programovacích
standardů snaží o dlouhodobé připoutání klientů ke svým službám.
Uživatelé se pak stanou prakticky rukojmími těchto dodavatelů.
Snaha velkých, nejmenovaných, všem dobře známých koncernů o vendor
lock-in není méně intenzivní než v minulosti. Pouze dříve se vše
dělalo zcela nezakrytě a přímočaře, kdežto dnes musí volit více
skryté a rafinované metody - a při tom samozřejmě musí deklarovat,
jací jsou zastánci otevřených standardů, neboť to je dnes moderní
a sluší se to říkat.
Vyvíjet, opravovat a udržovat aplikace lze zcela
zdarma.
Tedy nějakou vlastní práci do vytvoření aplikačního programu
investovat stále musíme, ale vývojové prostředí je včetně všech
doplňků a rozšíření k dispozici zdarma. Můžeme si také stáhnout a
používat i jakýkoliv ovladač a také např. i systém strojového
vidění VisionLab. Licenci budeme potřebovat až při dodávce
koncovému zákazníkovi a nasazení naší aplikace do trvalého
provozu.
Bez nutnosti investice do nějakého vybavení si můžeme
vyzkoušet, co s pomocí programového prostředí Control Web dokážeme
vytvořit.
Článek
v magazínu Automa je v PDF podobě zde: Automa_12_2018.pdf.
Roman Cagaš
|