Již nyní by nebylo žádným velkým technickým problémem udělat
grafické uživatelské rozhraní vizualizačního a dohledového systému ve
virtuální realitě. Hlavní je spíše nalézt tu pravou oblast aplikačního
nasazení, kde přínosy virtuální reality převýší určité komplikace a
nepohodlí při jejím používání. Nyní asi nemůžeme po operátorech chtít,
aby trávili pracovní dobu ve velínu s brýlemi pro virtuální realitu na
hlavě. A není to problém jen pro ty, kterým se ve virtuálním prostředí
dělá nevolno. Ze svých zkušeností mohu říci, že mít na sobě VR brýle
několik hodin denně je docela únavné. A především v horkém létě je
nepříjemná i skutečnost, že kamery, elektronika i zobrazovače v
brýlích docela hřejí. Většina z vás jistě namítne, že virtuální
realitu ve svých aplikacích nepotřebuje. To je bezpochyby pravda, ale
když ji nepoužijete, nijak neobtěžuje, nic nespotřebovává ani nijak
nezatěžuje a jako součást vybavení ji máte zdarma. A někdy se třeba
může hodit.

Levý a pravý obraz je za běhu aplikace zobrazován ve 3D
scéně
V oblasti virtuální a rozšířené reality probíhá intenzivní vývoj, o
standardech tedy ještě není rozhodnuto. Probíhá proto válka platforem.
Řada obecně použitelných technologií pro virtuální realitu je proto
nějak softwarově blokována. Cílem čelních firem oboru je snaha o
uzamčení zákazníka – dodavatelé usilují, aby na nich byli zákazníci co
nejvíce závislí. Vyvázat se z takových závislostí je později velice
nákladné, je dobrá obezřetnost předem. Proto hlavní platformy, jako je
např. Occulus, Vive, Microsoft WMR vyžadují běh svých portálů, často s
on-line spojením se systémem poskytovatele. Např. Magic Leap vyžaduje
přihlášení k účtu a před spuštěním software dokonce certifikát pro
spárování s hardwarem. Vývojem nyní prochází i několik otevřených
platforem, které snad budou podporovat několik standardů VR, ale
produkty zde nejsou zdaleka dokončeny.

Jakoukoliv existující aplikaci je možno za pár okamžiků
rozšířit o virtuální realitu
Při implementaci virtuální reality v prostředí systému Control Web
jsme usilovali o co největší otevřenost a snadnou rozšiřitelnost o
podporu dalších standardů. Nyní je možno používat brýle a ovladače
standardu Microsoft WMR (Windows Mixed Reality). Stereografický obraz
je vytvářen virtuálním přístrojem gl_scene. Je tedy
velice snadné řadu současných aplikací rozšířit o prostředí virtuální
reality. Do systému WMR je přenášen již hotový obraz pro levý a pravý
zobrazovač v brýlích. Jako klient systému WMR pro aplikační program
vystupuje virtuální přístroj wmr. Tento virtuální
přístroj si případě potřeby poté v samostatném procesu spouští vlastní
Microsoft WMR portál. Velkou výhodou tohoto řešení je, že obrovský a
značné množství systémových zdrojů spotřebovávající portál není
součástí paměti procesu systému Control Web a podstatně méně tak
ohrožuje výkon a stabilitu naší aplikace. Nepoužíváte-li tedy v
aplikaci virtuální realitu, nic z její podpory vás nezdržuje ani
neobtěžuje. Navíc je zde také možnost postupného přibývání dalších
virtuálních přístrojů pro další standardy virtuální reality.

Během vývoje je scéna zobrazována standardně
Scéna systému Control Web nejen generuje prostorový obraz, ale také
získává aktuální pozici a orientaci v prostoru. Kromě toho také
reaguje na povely z prostorových ovladačů. Virtuální přístroje v
prostoru scény lze pomocí ovladačů normálně ovládat. Prostřednictvím
ovladačů se také lze pohybovat prostorem.

Paprskem ovladačů můžete ovládat virtuální přístroje
obdobně jako myší ve 3D scéně, nebo jím také můžete např. sestřelit
loď Dartha Vadera ...
Je jasné, že rozvoj těchto technologií je teprve na počátku. Určitě
nelze v naprosté většině aplikací průmyslové automatizace nutit
operátory pracovat s brýlemi pro virtuální realitu na hlavě.
Programový systém Control Web byl ale vždy v čele technického vývoje
oboru. Máme-li ale takové řešení, které nikterak nezatěžuje a
neomezuje stávající aplikace, tak proč ne?
Článek tak,
jak vyšel v magazínu ElektroPrůmysl je v PDF podobě zde: ElektroPrumysl_11_2019.pdf.
Roman Cagaš
|