Již nyní by nebylo žádným velkým technickým problémem udělat grafické uživatelské rozhraní vizualizačního a dohledového systému ve virtuální realitě. Hlavní je spíše nalézt tu pravou oblast aplikačního nasazení, kde přínosy virtuální reality převýší určité komplikace a nepohodlí při jejím používání. Nyní asi nemůžeme po operátorech chtít, aby trávili pracovní dobu ve velínu s brýlemi pro virtuální realitu na hlavě. A není to problém jen pro ty, kterým se ve virtuálním prostředí dělá nevolno. Ze svých zkušeností mohu říci, že mít na sobě VR brýle několik hodin denně je docela únavné. A především v horkém létě je nepříjemná i skutečnost, že kamery, elektronika i zobrazovače v brýlích docela hřejí. Většina z vás jistě namítne, že virtuální realitu ve svých aplikacích nepotřebuje. To je bezpochyby pravda, ale když ji nepoužijete, nijak neobtěžuje, nic nespotřebovává ani nijak nezatěžuje a jako součást vybavení ji máte zdarma. A někdy se třeba může hodit.

V oblasti virtuální a rozšířené reality probíhá intenzivní vývoj, o standardech tedy ještě není rozhodnuto. Probíhá proto válka platforem. Řada obecně použitelných technologií pro virtuální realitu je proto nějak softwarově blokována. Cílem čelních firem oboru je snaha o uzamčení zákazníka – dodavatelé usilují, aby na nich byli zákazníci co nejvíce závislí. Vyvázat se z takových závislostí je později velice nákladné, je dobrá obezřetnost předem. Proto hlavní platformy, jako je např. Occulus, Vive, Microsoft WMR vyžadují běh svých portálů, často s on-line spojením se systémem poskytovatele. Např. Magic Leap vyžaduje přihlášení k účtu a před spuštěním software dokonce certifikát pro spárování s hardwarem. Vývojem nyní prochází i několik otevřených platforem, které snad budou podporovat několik standardů VR, ale produkty zde nejsou zdaleka dokončeny.

Při implementaci virtuální reality v prostředí systému Control Web jsme usilovali o co největší otevřenost a snadnou rozšiřitelnost o podporu dalších standardů. Nyní je možno používat brýle a ovladače standardu Microsoft WMR (Windows Mixed Reality). Stereografický obraz je vytvářen virtuálním přístrojem gl_scene. Je tedy velice snadné řadu současných aplikací rozšířit o prostředí virtuální reality. Do systému WMR je přenášen již hotový obraz pro levý a pravý zobrazovač v brýlích. Jako klient systému WMR pro aplikační program vystupuje virtuální přístroj wmr. Tento virtuální přístroj si případě potřeby poté v samostatném procesu spouští vlastní Microsoft WMR portál. Velkou výhodou tohoto řešení je, že obrovský a značné množství systémových zdrojů spotřebovávající portál není součástí paměti procesu systému Control Web a podstatně méně tak ohrožuje výkon a stabilitu naší aplikace. Nepoužíváte-li tedy v aplikaci virtuální realitu, nic z její podpory vás nezdržuje ani neobtěžuje. Navíc je zde také možnost postupného přibývání dalších virtuálních přístrojů pro další standardy virtuální reality.

Scéna systému Control Web nejen generuje prostorový obraz, ale také získává aktuální pozici a orientaci v prostoru. Kromě toho také reaguje na povely z prostorových ovladačů. Virtuální přístroje v prostoru scény lze pomocí ovladačů normálně ovládat. Prostřednictvím ovladačů se také lze pohybovat prostorem.

Je jasné, že rozvoj těchto technologií je teprve na počátku. Určitě nelze v naprosté většině aplikací průmyslové automatizace nutit operátory pracovat s brýlemi pro virtuální realitu na hlavě. Programový systém Control Web byl ale vždy v čele technického vývoje oboru. Máme-li ale takové řešení, které nikterak nezatěžuje a neomezuje stávající aplikace, tak proč ne?

Článek tak, jak vyšel v magazínu ElektroPrůmysl je v PDF podobě zde: ElektroPrumysl_11_2019.pdf.

_{Roman Cagaš}