64 bitový procesor
64 bitový procesor (CPU — Central Processing Unit) je centrální jednotka
počítače s interními registry, které dokáží uchovat a zpracovat
jednotlivé údaje (celá čísla, adresy v paměti, ...) až do délky
64 bitů. První mikroprocesor vůbec
byl 4 bitový (Intel 4004), ale brzy
byl nahrazen 8 bitovou verzí (Intel
8008). 8 bitové procesory se staly
velice populární. Objevila se řada modelů (Intel 8080, Zilog Z80,
Motorola 6800, MOS Technology 6502, ...), pohánějící první
skutečně osobní počítače. V honbě za stále větším výpočetním
výkonem a schopností pracovat s větší pamětí se objevily
16 bitové a později 32 bitové procesory, některé vytvořené jako
rozšíření stávajících architektur, jiné navržené zcela nově přímo
jako 16 nebo dokonce 32 bitové.
Neustále rostoucí potřeba paměti, přesahující limit 4 GB 32 bitových
procesorů (2^32 = 4G), vedla k návrhu 64 bitových procesorů. A obdobně některé z nich
vznikly jako přirozené rozšíření existujících 32 bitových architektur, jiné byly nově navrženy
přímo jako 64 bitové.
Ale procesorové architektury mají těžký život. Buď rychle
uspějí a stanou se široce populární nebo brzy zahynou. Dnes
dominují pouze dvě architektury — Intel
x86-64 a ARM v7/v8. Dohnat se je snaží ještě procesory
architektury MIPS, které se dříve jako úplně první mohly pyšnit
64 bitovou variantou. Všechny tři
architektury jsou k dispozici v 64 bitové variantě a všechny vznikly evolucí
předcházející 32 bitové verze, takže
mohou spouštět 32 bitové i
64 bitové programy.
64 bitový operační
systém
64 bitový operační systém
potřebuje k běhu 64 bitový CPU. Jistě
je možné vytvořit čistě 64 bitový
operační systém, provozující čistě 64 bitové aplikace, ale zřejmě je zhola nemožné s
takovým systémem uspět na trhu. Lidé potřebují spouštět existující
32 bitové aplikace, takže zachování
zpětné kompatibility je klíčové.
Aby byla zachována zpětná kompatibilita, musí ji
podporovat hardware (CPU) a také software (operační systém). A
všichni hlavní hráči tak činí (x64 a ARM, Windows a
Android).
64 bitový procesor může
spouštět 32 bitový i 64 bitový operační systém a aplikace. Pokud
pracuje 32 bitový OS, celý systém
pracuje čistě 32 bitově, včetně
limitů adresování paměti. Není možné použít jedinou 64 bitovou část kódu, žádné 64 bitové aplikace nepracují.
Pokud na 64 bitovém
procesoru pracuje 64 bitový
operační systém, je možné spouštět 32 bitové i 64 bitové aplikace. Takže 64 bitové verze Windows dovoluje spouštět
32 bitovou i 64 bitovou verzi systému Control Web bez jakýchkoliv problémů.
Ale je zde jedno důležité omezení. Není možné míchat
32 bitový a 64 bitový kód v rámci jednoho procesu. Každý
proces je buď kompletně 32 bitový
nebo kompletně 64 bitový, včetně
všech DLL, ovladačů a dalších komponent. To samé platí pro jádro
operačního systému — pokud je 64 bitové, všechny systémové ovladače musí být
také 64 bitové.
64 bitový Control Web
Pro 64 bitovou verzi systému
Control Web samozřejmě platí totéž co pro
jakoukoliv jinou 64 bitovou aplikaci.
Z hlediska vývoje aplikací v systému Control Web
ale není v použití 64 bitové a
32 bitové verze rozdíl, aplikace
systému Control Web jsou vzájemně zcela
kompatibilní, včetně spustitelné podoby aplikace (.cwx).
Upozornění: Jediné omezení se týká ovladačů zařízení a případně
dalších spustitelných komponent (např. Active X prvků). Jestliže nemáme k dipozici ovladač
potřebný pro komunikaci s používaným zařízením v 64 bitové verzi, není možné použít 64 bitovou verzi systému Control Web.
Tedy ovladače PLC a I/O jednotek musí být 32 bitové pokud je Control Web
32 bitový, přesto, že pracuje na
64 bitovém CPU a operačním systému. A
podobně všechny ovladače musí být 64 bitové, pokud je Control Web
64 bitový.
Zásadní rozdíl 64 bitové verze
oproti 32 bitové verzi je ve
schopnosti adresovat veškerou fyzickou paměť, dostupnou v daném PC
(více jak 4 GB). Největší využití
64 bitová verze nalezne ve spojitosti
se systémem strojového vidění VisionLab
při zpracování velkého množství velkých snímků.
|