Ve firmě Moravské přístroje a.s. jste od jejího založení?

Ano, jsem jedním za zakladatelů. Nyní při snaze vybavit si její bezmála dvacetiletou historii, si nezvykle intenzivně uvědomuji, že již patřím k pamětníkům. Na minulost příliš nemyslím, snažím se spíše dívat dopředu. Ti, kteří onu převratnou dobu prvních zkušeností se svobodou a demokracií zažili podobně jako my, snad budou chápat. Ale v mladších bych rozhodně nechtěl vyvolávat pocity, jaké známe, když ještě starší vypráví, jak v mládí chodili na dvorek na latrínu a vodu si ohřívali na kamnech.

No uvidíme, takže kdy vznikla vaše firma?

Naši firmu jsme, nejdříve v podobě sdružení fyzických osob, založili již na začátku roku 1990, tedy nejdříve, jakmile to vůbec bylo možné. Od roku 1991 již fungujeme jako akciová společnost.

Proč jste firmu zakládali a co jste si od toho slibovali?

Vlastně jsme ani neměli mnoho jiných možností, základ našeho kolektivu vzešel ze střediska elektroniky jednoho zemědělského družstva, jehož zánik byl již na dohled. Toto středisko bylo, na poměry tehdejší doby, dobrou a docela tvrdou školou. Bylo nás jen několik a byly po nás vyžadovány takové tržby a zisk na osobu, za které bychom se ani dnes nemuseli stydět. Především jsme se zde naučili samostatnosti a aktivitě. Dělali jsme zakázky po celé republice, museli jsme cestovat, jednat se zákazníky, shánět materiál – a k tomu ke všemu především vyvíjet elektronická zařízení a programovat. Bylo velmi poučné, muset pod tlakem ze dvou stran nainstalovat a rozchodit často nedotažená a problematická zařízení. V tomto spočíval také jeden z velmi důležitých motivů založení firmy – již nikdy jsme nechtěli dodávat špatné výrobky. Nechtěli jsme, aby vývoj programového vybavení a elektroniky ovlivňovali nekompetentní lidé, nechtěli jsme se již nikdy stydět za vlastní produkty. I částečně odtud asi plyne naše snaha o preciznost a bezchybnost výrobků. Ve správný čas se k nám přidali kamarádi z akademického prostředí – z Elektrotechnické fakulty VUT v Brně a Technologické fakulty ze Zlína, jejichž pracovní zkušenosti se od našich dosti lišily a dobře je doplňovaly. Vše je v lidech a my jsme měli štěstí, že jsme se potkali, že jsme snad nebyli úplně hloupí a že jsme táhli za jeden provaz. Začínali jsme téměř z nuly a zpočátku jsme byli poháněni pouze nadšením. Naštěstí jsme tenkrát příliš netušili, do čeho se pouštíme.

Jinak byste to vzdali?

Asi nevzdali, jen bychom měli daleko větší strach. A možná bychom nenašli odvahu se do některých projektů pustit.

Z pouhého nadšení se dlouho čerpat nedá, jak dlouho to vydrželo vám?

Nemohli jsme se opřít o zázemí žádného „transformovaného a privatizovaného“ podniku. Neměli jsme peníze, ale to bylo tenkrát normální, kdo mohl mít peníze na investici do podnikání? Neměli jsme ale ani normální kanceláře a ani základní technologické zázemí pro vývoj elektroniky. Živili jsme se převážně prodejem programového vybavení, elektronika musela počkat. Byli jsme rozhodnuti dělat ji buď na úrovni kvalitní světové konkurence nebo ji raději nedělat vůbec. Provizorně jsme sídlili v rodinném domě jednoho spolupracovníka, ale každý měl doma počítač a pracoval převážně tam. Komunikovali jsme spolu prostřednictvím CB radiostanic, neboť telefony tenkrát zdaleka nebyly dostupné pro každého. Pracovali jsme velmi intenzivně. Mé vzpomínky na tuto dobu jsou dost monotónní, u počítače jsem seděl snad nepřetržitě, v sobotu i v neděli, denně dlouho do noci. I dovolenou jsme odkládali na lepší časy, stále dokola jen programování, sezení v autě, veletrhy a výstavy, jednání se zákazníky, krátký spánek – a jinak nic. Když byla potřeba, pracovali jsme často do čtyř do rána. Byli jsem mladí a hodně jsem vydrželi, ale jakmile jsem např. usnul v autě během stání na červenou nebo během popojíždění v koloně k bráně brněnského výstaviště, začínal jsem vidět, že to tak již nemůže dlouho pokračovat. Cítíte se opravdu hloupě, když vás cizí člověk ve dne budí ve vlastním autě s běžícím motorem. Ale my jsme potřebovali ještě vydržet a dokončit vývoj produktu, kterému jsme věřili.

Jaký to byl produkt? Co jste to vyvíjeli?

Následovalo v historii naší firmy velmi zajímavé a pro nás poučné období. Vytvořili jsme totiž operační systém v mnohém podobný tehdejším Windows. Vím, zní to troufale, ale nebyli jsme tak naivní, jak by se mohlo zdát. Když vše nyní s odstupem času hodnotíme, tak i tenkrát jsme ke všemu přistupovali vcelku střízlivě a technicky rozumně, určitě jsme nebyli postiženi megalománií a neopájeli jsme se představami o globálním úspěchu. Uvědomovali jsme si svou pozici malé firmy v malém postkomunistickém státě. Ale na druhé straně tehdejší systém Windows byl šestnáctibitovou nadstavbou nad DOSem a po stránce výkonu a spolehlivosti na tom nebyl právě nejlépe. Náš systém InView, obdobně jako Windows, využíval chráněného módu procesorů od 286 výše, měl k dispozici virtuální paměť, byl víceúlohový, měl čistě navržené a velmi rychlé grafické uživatelské prostředí s okny – a především byl stabilní a velmi rychlý. Dodávali jsme spolu se systémem i základní sadu aplikací a nástrojů obdobných jako ve Windows a dokonce jsme měli i základní balík kancelářských aplikací. Textový editor InWord pracoval s rámci a dokázal do svých dokumentů vestavovat dokumenty jiných aplikací a editovat je na místě a svou koncepcí rámců se podobal dnešním DTP produktům. Měli jsme tabulkový procesor InCalc (jeho potomkem je současný tabulkový procesor dodávaný jako součást systému ControlWeb), databázi InBase, vektorový Editor InDraw. Bitmapový editor Zebra vyvinula a dodávala firma Zoner. A to se psal rok 1992. Uf, sám nechápu, jak jsme to tenkrát všechno udělali! Při prohlížení tehdejší tištěné příručky k systému jen tiše zírám.Tehdejší doba byla ale zvláštní v tom, že výpočetní technika a informační technologie byly v popředí zájmu velké části veřejnosti, vycházela na toto téma spousta časopisů, které četla spousta lidí a do těchto časopisů psala články také spousta nedouků a hlupáků. Také v té době nově nabyté svobody bylo všechno české špatné a zavrženíhodné a proti opěvovaným Windows si nikdo nedovolil říci ani slovo - později to stejně iracionálně a ideologicky přešlo do protipólu všeobecně módní kritiky a zavrhování Windows, ale tenkrát to bylo právě takto. A náš systém působil na řadu „počítačových žurnalistů“ jako červený hadr na býka. Věcně náš produkt nikdo nekritizoval, ani dost dobře nemohl, znalosti softwarových technologií se u těchto laických publicistů blížily nule, trnem v oku jim byl samotný fakt, že jsme si dovolili nabídnout alternativu k Windows. A nebyli jsme v tom zdaleka sami, několik českých softwarových firem bylo napadáno úplně stejně jako my. Programové vybavení jsme hodnotili věcně a neideologicky a tyto postoje se nám nedařilo chápat.V té době se v nás zrodila nedůvěra k novinářům a silná skepse k jejich odborným kvalitám. Dnešní doba je naštěstí jiná, novináři již převážně nejsou natolik nevzdělanými a namyšlenými samouky a navíc si mohou psát co chtějí a velký dopad to stejně nemá, nikoho to už moc nezajímá. Je sice těžší něco prosadit, ale je také těžší něčemu ublížit – a tím je svět snad lepší a bezpečnější.

A jak to dopadlo?

Nakonec to naštěstí dopadlo docela dobře. Softwarové technologie systému InView jsme s výhodou používali v zakázkových řešeních v průmyslové automatizaci. Pro rozsáhlé systémy byl již DOS velmi omezující a průmysl kladl požadavky na delší dobu stabilního provozu, než se obvykle dařilo s tehdejšími Windows dosahovat. A my jsme měli systém, který překonával veškeré limity DOSu a vydržel trvale a stabilně běžet, jak se později ukázalo, mnoho let – obvykle až do poruchy hardware počítače. Využili jsme rovněž našich zkušeností z objektově orientovaného návrhu a vytvořili jsme koncepčně převratný systém rychlého vývoje aplikací – aplikace byly sestaveny v paměti počítače jako stromy instancí objektových komponent, mezi kterými se šířily události. Výsledný program byl přitom výkonově naprosto ekvivalentní aplikaci napsané napevno pro daný účel. Vývojové prostředí umožňovalo nevídaně rychlé sestavení aplikace, která nebyla navíc svázána omezeními u tenkrát obvyklých a pouze parametrizovatelných SCADA systémů. Celé programové prostředí pro rychlý vývoj aplikací jsme uvedli na trh pod názvem Control Panel a bylo přijato velmi pozitivně. Rychle si jej oblíbil téměř každý, kdo jej vyzkoušel. Při prezentaci tohoto produktu na Invexu jsme za něj dostali první Křišťálový disk, což, podotýkám pro mladší ročníky, tenkrát mělo velkou váhu. Již během prvního roku jsme prodali několik tisíc licencí systému Control Panel a ten se tak brzy stal ve svém oboru de facto standardem. Nakonec jsme měli jsme velmi úspěšný produkt, dík kterému jsme se mohli rozvíjet, takže to dopadlo docela dobře.

Ale dnes již děláte software pro Windows, tak jako většina ostatních firem.

Ano, již dlouho. S příchodem Windows NT zde totiž byl konečně dispozici stabilní dvaatřicetibitový operační systém a my jsme uvedli Control Web pro Windows, který dodnes intenzivně rozvíjíme a podporujeme. Základní myšlenky architektury prostředí Control Panel se ukázaly natolik nosnými, že jsou obsaženy i v nejnovějším systému Control Web. Složitost a rozsah tehdejších produktů oproti současným je ale zcela neporovnatelná. Control Panel měl asi milion řádků zdrojového kódu a dokázali jsme jej udělat prakticky z nuly asi za tři roky. Mimochodem, měli jsme tenkrát vyzkoušený postup, jak podstatně zrychlit vývoj – občas se celý vývojový tým na týden odebral pryč z civilizace, nejčastěji na hory do nějaké chaty, a tam jsme se nikým nevyrušováni denně věnovali od rána do pozdních nočních hodin vysoce intenzivnímu programování. Mimo to jsme chodili jen jíst a spát. Dnes by to již nebylo k ničemu, naše současné programové systémy jsou mnohonásobně složitější a týden práce je na jejich stavu prakticky nepozorovatelný.

Máte více produktů? Zatím byla řeč jen o jediném.

To byly začátky, nyní máme kromě programového vybavení i řadu elektronických výrobků v rámci průmyslového počítačového systému DataLab. Myslím, že být firmou jediného produktu je riskantní. Programové vybavení, jaké my produkujeme, je velmi náročné na vývoj. Vývoj rozsáhlého programového vybavení je nutně zdlouhavý a drahý a ani většími investicemi jej nelze výrazněji urychlit. Proto by i potenciální konkurenci trvalo dlouho, než by se dostali na naši úroveň, ale my také nečekáme na místě. Naproti tomu vývoj elektronických zařízení je snadnější a hlavně kratší, i když výroba elektroniky je následně náročnější na investice, nyní jsme např. vybudovali čistý provoz s trvalým přetlakem filtrovaného vzduchu. To je důležité pro kvalitu našich CCD kamer. Zkrátka elektronická zařízení můžeme častěji inovovat a případné vyřazení nějakého produktu z výroby nám také nezpůsobí větší problémy.

Máte nějakou koncepci pro zaměření vašich produktů?

Na počátku jsme si byli jistější spíše v informačních technologiích než v průmyslové automatizaci. To se ukázalo být naší největší výhodou. Přinášeli jsme do konzervativního a zkostnatělého oboru automatizace nové principy a myšlenky. Již první Control Panel přinesl zásadně odlišnou architekturu a principy tvorby aplikací, než jaké byly po dlouhou dobu obvyklé ve stojatých vodách konvenčních SCADA systémů. Trh se za zařízeními a systémy pro průmyslovou automatizaci byl tenkrát rozdělen mezi několik velkých globálních výrobců a každý z nich silně bránil své teritorium. Jednotlivá zařízení nespolupracovala s ničím cizím, veškerá komunikace byla postavena na vlastních, vesměs utajovaných, protokolech. Často se dokonce ani propojovací kabeláž nedala nahradit. Zákazník byl rukojmím firmy, pro jejíž produkty se kdysi dříve více nebo méně chytře rozhodl. A v této situaci jsme začali prosazovat řešení postavená na všeobecně přijatých standardech. Prosazovali jsme vestavěné počítače standardu PC, operační systémy, Ethernet a TCP/IP komunikaci, USB periferní jednotky, datové sklady na obecných SQL serverech, zcela jsme změnili principy SCADA programů, jako první jsme přinesli 3D virtuální realitu do průmyslových systémů, patříme mezi průkopníky webových technologií atd. Tyto věci byly obvyklým terčem kritiky mnoha „odborníků“, tisíckrát jsme slyšeli a četli názory, že Ethernet je naprosto nevhodný pro průmyslovou automatizaci, stejně tak USB a počítače nikdy nenahradí PLC. Vývoj nám dal naštěstí zapravdu a my se snažíme již neztrácet čas v hloupých diskusích. Díky své pružnosti a podpoře softwarových standardů je naše programové vybavení často používáno v roli spojovacího prvku, jakéhosi prostředníka, zajišťujícího propojení a komunikaci mezi jinak nespolupracujícími systémy.

Držíte se stále jednoho zaměření nebo jej měníte či rozšiřujete podle situace na trhu?

Držíme se svého oboru možná až příliš úzkostlivě. Nikdy jsme dosud neodbočili od vývoje programového vybavení a elektroniky, nezačali jsme s něčím obchodovat jen proto, že to bylo ve své době výhodné. Stabilita našeho zaměření přináší i větší jistotu pro naše zákazníky.

Jak se daří firmě v současné době? Ohrožuje vás konkurence?

Rozhodně si nestěžujeme, zaměřujeme se převážně na unikátní a technologicky pokročilé výrobky, které je sice těžké vyvinout, ale jejich prodej je pak stabilnější po delší dobu. V oblasti programového vybavení se od počátku pohybujeme v prostředí celosvětové intenzivní konkurence. Pořídit si software od americké či australské firmy nebo od nás je pro naše zákazníky úplně stejně složité. To je určitá nevýhoda, ale současně i výhoda našeho oboru. Naučili jsme se totiž být konkurenceschopní mezi světovou špičkou.

Takže nemáte žádné obavy?

Konkurence nás tolik neděsí, jestli máme z něčeho strach, pak tedy ze státních úředníků. A podotýkám, neděláme nic nelegálního, poctivě plníme veškeré své povinnosti vůči státu, platíme daně, ať se již pro zmatení poplatníků nazývají jakkoliv, zaměstnáváme lidi, opravujeme zanedbané budovy atd., nejsme příživníci, nepodílíme se na korupci, myslím, že jsme pro společnost prospěšní.

Stížnosti na byrokracii, nejlépe bruselskou, a korupci jsou dnes časté.

To je také problém, ale ne ten největší. Bruselští byrokraté jsou od nás daleko, nemohou nám příliš škodit. Podobně i ti pražští jsou dostatečně daleko. Nejvíce nás ohrožují zdejší místní úředníci. Ti jsou nám nejblíže a firma naší velikosti je pro ně snadným cílem. Arogance a dokonce i vydírání a šikanování ze strany úředníků jsme si za ty roky již užili dost. Škoda, že nemohu dotyčné lidi jmenovat, to bychom brzy špatně dopadli. Politika a státní správa je magnetem pro dosti specifické typy lidí.

Jakými zásadami se řídíte při obchodování, získávání zakázek?

Naprostou většinu naší energie investujeme do vývoje, nikoliv do marketingu. Zaměřujeme se jen na konvenční marketing, tj. webovou presentaci, inzerci v tisku, účastníme se na výstavách a seminářích. Naše publikace vždy přinášejí obecně použitelné informace o stavu techniky a nových technologiích. Zveřejňujeme maximum technických informací, aby každý mohl posoudit kvalitu a cenu našich produktů a svobodně se rozhodnout. Neoslovujeme jednotlivé konkrétní potenciální zákazníky a nesnažíme se je korumpovat. Sám jsem i velmi nerad cílem podobných praktik a od firem, které něco takového zkoušejí, zásadně nic nekupujeme. Našich zákazníků si vážíme a vycházíme jim maximálně vstříc, nikdy neodmítáme pomoci formou konzultací a servisu. Vždyť se všichni pro naše produkty rozhodli dobrovolně bez jakýchkoliv osobních výhod.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Ve kterých oblastech svého podnikání očekáváte vzestup a které jsou spíše v útlumu?

Věřím, že naše klíčové produkty útlum nečeká a že je budeme dlouho dále rozvíjet a podporovat. Ale nemůžeme se zastavit a žít z podstaty. Právě nyní rozšiřujeme oblasti našeho působení. Již několik let vyrábíme a dodáváme vysoce kvalitní ultranízkošumové CCD kamery pro použití ve vědě a výzkumu. Postupně jsme získávali zkušenosti s technikou těchto kamer i s programovým vybavením pro zpracování digitálních obrazů. Vyvinuli jsme i některá hodně speciální zařízení, např. pro snímání a přenos obrazu pro armádu. Tyto zkušenosti jsme uplatnili při vývoji kamer s nízkým šumem a vysoce stabilním a přesným obrazem pro průmyslové použití. Také programové vybavení pro zpracování obrazu a strojové vidění jsme zpracovali do podoby komerčního produktu. Usilujeme o snadnou integraci strojového vidění do současných aplikací v průmyslové automatizaci. Náš systém VisionLab má přímočaře jednoduché ovládání a velmi přístupnou cenu. Opět vstupujeme na silně konkurenční trh, tak jsme zvědavi, ale první ohlasy se zdají být pozitivní. Uvidíme za rok.

Co vám přinesla práce pro firmu? A co vám vzala?

Práce mi snad nevzala nic, je to moje dobrovolná volba. Stále mě fascinují špičkové technologie. Jsem rád, že se naše firma může alespoň troškou podílet na technickém pokroku, že jsme součástí tohoto světa moderních technologií. Jsem hrdý na naše produkty.

Článek ve formátu PDF a v podobě, jak vyšel v čísle 1/2010 magazínu Automa je zde: Pribeh_MP_Automa_01_2010.pdf

_{Roman Cagaš}