Obsah

OPC ovladač pro Control Web

Co je OPC

Verze OPC

Přenos dat v OPC

Prostor jmen v OPC

Přenos polí hodnot

Inicializace OPC serverů

Vzdálené servery a DCOM

Konfigurační soubory OPC ovladače

Parametrický soubor

Sekce [server]

Sekce [channels]

Příklad parametrického souboru

Konfigurační nástroj OPC ovladače

Výběr OPC serveru

Výběr kanálů

Přiřazení čísel kanálů

Přiřazení čísel polím kanálů

Parametry ovladače

Generování konfiguračních souborů

Načtení parametrického souboru

Co je OPC

OLE for Process Control (OPC) představuje první úspěšnou iniciativu standardizující komunikační rozhraní mezi prvky průmyslové automatizace — průmyslovými automaty, čidly a akčními členy na jedné straně a řídicími či operátorskými počítači a průmyslovými informačními systémy na straně druhé. Ze standardu OPC profitují především uživatelé, kteří díky němu přestávají být vázáni na programové a technické vybavení podporující pouze vlastnické protokoly zavedených firem (zejména pokud tyto firmy brání své postavení právními překážkami zabraňujícími implementaci daného protokolu třetím stranám). Standard OPC spravuje nezisková organizace OPC Foundation (http://www.opcfoundation.org/) a implementace tohoto standardu je dostupná všem bez jakýchkoliv licenčních poplatků.

OPC tvoří programovou vrstvu mezi technickým vybavením a programy s tímto hardware komunikujícími. Prvky průmyslové automatizace vybavené OPC serverem jsou nyní podobně snadno a bezproblémově použitelné, jako např. grafické karty vybavené ovladačem pro daný operační systém — nikdo není nucen zabývat se technickými detaily konstrukce čipu dané karty a jejím programovým rozhraním, stačí instalovat ovladač a vše pracuje. Stejně tak stačí na daném počítači instalovat patřičný OPC server pro použitý hardware a programy schopné se na tento server napojit (OPC klient) jsou s tímto hardware schopny komunikovat.

Technicky je standard OPC založen na komponentové technologii COM firmy Microsoft. Název sice napovídá spíše na použití nadstavby COM pro tvorbu složených dokumentů — OLE (Object Linking and Embedding), ale dnes lze jen těžko stanovit hranici kde končí COM a kde začíná OLE, zvláště když se hry zapojí další marketingové názvy, jako např. „Active X“. Protože sama firma Microsoft technologii COM používá k implementaci řady komponent v operačních systémech Windows, je COM široce podporován a obsahuje řadu vlastností velmi užitečných i pro OPC, jako například globální registraci komponent (každý OPC klient přesně ví jak se dostat k OPC serveru), kategorie komponent (OPC klient může snadno zjistit které OPC servery a jakých verzí jsou na daném počítači dostupné) apod.

Samotný standard OPC je poměrně široký a různé jeho části pokrývají různé oblasti průmyslové automatizace. Úplným základem je ale standard „OPC Data Access“, kterého jako minimální podmnožiny využívá i ovladač OPC klient pro systém Control Web.

Verze OPC

S narůstajícími zkušenostmi s použitím OPC se samozřejmě vyvíjí i standard sám. V současné době (rok 2012) existují tři hlavní verze standardu OPC Data Access — verze 1,verze 2 a verze 3. Vzhledem k povaze komponentové technologie COM, která je postavena na jednotlivých vzájemně nezávislých rozhraních komponent namísto jediného rozhraní, zůstala některá rozhraní OPC verze 1 zachována i ve verzi 2. Ovšem některé vlastnosti OPC verze 1 byly ve verzi 2 zrušeny a nahrazeny zcela jinými rozhraními. Ve verzi 3 zůstala zachována všechna komunikační rozhraní z verze 2.

Výhodou technologie COM je, že každý klient je schopen bezpečně rozpoznat, s jakou verzí OPC serveru pracuje a požadovat po serveru rozhraní odpovídající dané verzi. Mohou tak existovat klienti pracující s OPC servery verze 1 i verze 2. Na druhé straně orientace COM na rozhraní současně dovoluje, aby server implementoval všechna rozhraní verze 1, 2 i verze 3 a byl tak schopen pracovat s klienty vyžadujícími právě jednu verzi serveru.

Přes značnou flexibilitu OPC serverů i klientů ale OPC standard jasně definuje, která rozhraní jsou v dané verzi povinná, a která jsou volitelná. Implementace OPC serveru, která neobsahuje určité rozhraní v dané verzi povinné, je jednoduše špatná implementace. Vzhledem k již dříve zmiňované orientaci COM na jednotlivá rozhraní to sice některým klientům nemusí vadit (stačí aby klient o dané rozhraní nepožádal), jiný klient ale toto rozhraní může vyžadovat a chybovost serveru se tak projeví.

Ovladač OPC pro Control Web dokáže pracovat s OPC servery verze 1, 2 i verze 3.

Přenos dat v OPC

OPC standard definuje řadou způsobů komunikace, aby vyhověl různým požadavkům klientů:

• Synchronní komunikace vždy čekající na přenos dat z/do zařízení.

• Synchronní komunikace pracující s vyrovnávací pamětí serveru (cache).

• Asynchronní komunikace (vždy komunikuje se zařízením).

• Periodická komunikace serveru se zařízením a zpětné volání klienta při změně dat.

Sebelepší definice rozhraní obsahující jednoznačný popis chování ale naneštěstí nemůže zabránit autorům OPC serverů, aby při jejich implementaci tato pravidla porušovali. Lze se tedy setkat se servery, které například zcela ignorují požadavky na čtení dat ze zařízení a vždy vracejí data z vyrovnávací paměti. OPC ovladač sice bude s takovým serverem pracovat, ale již nelze zaručit správnost chování aplikace, zejména pokud aplikace spoléhá na potvrzování komunikace dat apod.

OPC ovladač pro Control Web u serverů verze 1 používá výhradně synchronního přenosu dat. Asynchronní přenos dat v OPC verze 1 trpěl řadou nedostatků a mnohé servery jej nepodporovaly. To je také důvod, proč byl asynchronní přenos dat v OPC verze 2 zcela přepracován a používá se jiných rozhraní umožňujících výrazně efektivnější komunikaci.

Použití synchronního přenosu se neprojevuje negativně na průchodnosti aplikace systému Control Web — OPC ovladač z hlediska systému Control Web pracuje vždy asynchronně a neblokuje aplikaci čekáním na ukončení synchronního čtení a zápisu dat.

U OPC serverů verze 2 a 3 je implicitně používán asynchronní přenos dat a synchronní přenos je použit jen pokud je to explicitně vyžádáno (viz. parametr sync v kapitole Parametrický soubor).

Další možností, kterou OPC klient podporuje, je využít synchronní komunikaci z vyrovnávací paměti. Při tomto způsobu komunikace je nutné nastavit periodu obnovování dat ve vyrovnávací paměti (viz. parametr update_rate v kapitole Parametrický soubor). V systému Control Web je možné buď číst kanály, to znamená číst hodnoty z vyrovnávací paměti nebo v událostní proceduře On...Change(...) čekat na změnu hodnoty.

Tento způsob komunikace předpokládá, že server sám dokáže vyvolávat komunikaci s periferií a buď jen ukládat přečtená data do vyrovnávací paměti (odkud mohou být synchronně čtena) nebo předávat data klientovi zpětným voláním (jeden ze způsobů asynchronní komunikace).

V aplikaci jsou tedy tyto možnosti:

• Výchozí nastavení - čtení/zápis kanálů způsobí asynchronní komunikaci přímo ze/do zařízení.

• Parametr sync=true - čtení/zápis kanálů způsobí synchronní komunikaci přímo ze/do zařízení.

• Nastaven parametr update_rate - čtení kanálů znamená přečtení hodnoty z vyrovnávací paměti. Server obnovuje vyrovnávací paměť dle parametru update_rate.

• Nastaven parametr update_rate, definována událostní procedura On...Change datové sekce kanálů - Server obnovuje vyrovnávací paměť dle parametru update_rate. Pokud se změní hodnota některé položky, informuje OPC server klienta. OPC klient přenese informaci o změně do systému Control Web a v odpovídající datové sekci je vyvolána událostní procedura On...Change.

Problematika přenosu dat v OPC je podstatně složitější a je kompletně popsána v dokumentu „Data Access Custom Interface Standard“ vydaném OPC Foundation. Nicméně k použití OPC ovladače pro Control Web není znalost detailů způsobu komunikace v OPC naprosto zapotřebí, OPC ovladač používá vlastností OPC přesně odpovídající požadavkům na chování ovladače systému Control Web a uživatel má zaručeno, že všechny mechanismy komunikace systému Control Web (kvalita přenosu, časové známky, prodlevy komunikace apod.) budou převedeny do OPC a zpět zcela transparentně.

Prostor jmen v OPC

Každý OPC server definuje nějaký prostor jmen, jimiž identifikuje všechny datové položky (kanály), které má k dispozici. Prostor jmen může být jednoúrovňový (též označovaný jako plochý) nebo hierarchicky strukturovaný (podobně jako např. strom adresářů a souborů na disku počítače).

OPC server může (ale nemusí) poskytovat rozhraní, které umožní prohledávat jeho jmenný prostor. To je velmi užitečné, protože jakákoliv komunikace s OPC serverem vyžaduje zařazení každé položky (kanálu) do nějaké skupiny a každou položku je nutno přesně pojmenovat. Pokud server nemá rozhraní poskytující jména položek, je na uživateli a výrobci daného serveru aby zvolili způsob zadávání jmen.

Specifikace OPC nedefinuje žádná pravidla pro definici jmen položek. Je zcela na OPC serveru, jak jména definuje a jaké znaky v nich použije. Jména položek tak mohou obsahovat mezery, speciální symboly apod.

Přenos polí hodnot

Protože je OPC založeno na technologii COM, využívá k přenosu dat COM mechanismů. Ovšem popis dat v COM (struktura VARIANT) zahrnuje nejen jednotlivé hodnoty (skalární veličiny), ale také celá pole. Je tedy záležitostí OPC serveru, jestli svá data zpřístupní v podobě skalárních datových položek nebo polí.

Ačkoliv přenos skupiny hodnot v jednom poli vypadá lákavě (není nutné zvlášť definovat jednotlivé položky), přináší s sebou i nevýhody — není totiž možné přenášet jednotlivé elementy pole samostatně. Přenos (čtení či zápis) i jen několika prvků pole tedy znamená alokaci paměti pro všechny jeho prvky, kopírování hodnot všech jeho elementů a předání celé struktury COM vrstvě. U malých polí to nepředstavuje problém, u velkých polí se stovkami či tisíci prvky je nutné s touto režií počítat.

Přenos celých polí ale není součástí rozhraní mezi systémem Control Web a ovladačem. Důvodem je především výše zmíněná nemožnost optimalizovat přenosy dat a přenášet pouze potřebné hodnoty. Přesto systém Control Web umožňuje na aplikační úrovni práci s poli kanálů. Ovšem co je pro aplikaci pole, je pro ovladač řada diskrétních kanálů. Jakýkoliv souvislý blok kanálů (kanálů očíslovaných nepřerušenou vzestupnou řadou) může být v aplikaci definován jako pole. Pak záleží jen na ovladači jak optimalizuje komunikaci, pokud jsou z potenciálně velkého pole změněny jen některé jeho prvky.

Pokud tedy má OPC ovladač zpřístupnit datovou položku OPC serveru, která je celým polem, přemapuje toto pole jako skupinu jednotlivých kanálů. Pokud je pole vícerozměrné, linearizace se prování v souladu se způsobem ukládáním polí v systému COM tak, že nejrychleji se mění nejlevější index. Např. matice je tedy uložena po sloupcích (jako např. v jazycích Visual Basic a FORTRAN) a nikoliv po řádcích (jako např. v jazycích Pascal či C/C++).

Aby mohl ovladač přemapovat pole hodnot do jednotlivých kanálů, je nutné aby kanály byly číslovány nepřerušenou vzestupnou řadou. Syntax PAR souboru (popsána dále) splnění této podmínky zaručuje.

Protože pole jsou ovladačem prezentována jako jednotlivé kanály, nic nebrání aplikaci přistupovat k prvkům individuálně, definovat pole odpovídající polím v OPC serveru nebo tyto způsoby libovolně kombinovat (je dokonce možné definovat pole, které přesahuje hranici pole OPC serveru a obsahuje další kanály či pole, pokud jsou kanály číslovány sekvenčně). Na úrovni ovladače ale budou OPC pole komunikována najednou a je proto velmi vhodné, aby pole v OPC serveru bylo definováno jako pole i v aplikaci a k žádnému křížení nedocházelo. Nástroje pro automatickou tvorbu konfiguračních PAR a DMF souborů (popsané dále) se tímto pravidlem řídí.

Inicializace OPC serverů

OPC servery jsou poměrně komplexní programy, které často v rámci svého startu provádí vlastní inicializaci. Tato inicializace může zahrnovat např. prohledávání registrační databáze (Windows Registry), načítání konfiguračních souborů, alokování vnitřních datových struktur apod. Každopádně ne každý server je schopen reagovat na požadavky klientů ihned po svém startu.

I když každý OPC server je schopen vrátit svůj status, v jehož rámci je i položka nabývající stavů jako „nekonfigurován“, „testovací běh“ či „server běží“, OPC servery tuto informaci poskytují různě. Např. existují servery vracející hodnotu „server běží“ okamžitě po startu, i když ještě nejsou schopny reagovat na požadavky klienta. OPC ovladač proto přidává dvě možnosti, jak tyto nedostatky obejít.

• Pokud server po startu vrátí hodnotu "nekonfigurován", je možno čekat do doby, než se stav serveru změní na „server běží“.

• Druhá možnost je nechat ovladač po zavedení serveru počkat určitou dobu bez ohledu na stav serveru.

Každopádně ovladač pracuje pouze ze serverem, který vrací svůj status jako „server běží“.

Vzdálené servery a DCOM

Součástí definice standardu COM je i jeho varianta umožňující vytvořit komponenty na jiném počítači zapojeném do počítačové sítě a těmto vzdáleným komponentám volat metody. Toto rozšíření je nazýváno DCOM (Distributed COM). Protože se DCOM objevil až po uvedení systému Windows 95, je pro jeho použití v těchto systémech nutno doinstalovat patřičnou programovou podporu. Novější operační systémy jako třeba Windows 2000 nebo Windows XP ale DCOM zcela standardně obsahují.

OPC ovladač pro Control Web technologii DCOM podporuje a tak je možné spolupracovat s OPC servery instalovanými na vzdálených počítačích. Komunikace po síti probíhá v režii DCOM

Protože DCOM je síťová technologie, je nutno jej správně konfigurovat z hlediska bezpečnosti. Uživatelé vytvářející OPC servery na vzdálených počítačích musí mít k těmto počítačům povolen přístup. Také ne všechny počítačové sítě umožňují provoz na IP portech, kterých DCOM využívá a otevření těchto portů může vyžadovat zásah správce sítě. To vše je nutno mít na zřeteli při nasazování OPC serverů přístupných přes DCOM. Více se o zabezpečení a přístupových právech můžete dočíst v dokumentaci operačních systémů Windows a DCOM.

Konfigurační soubory OPC ovladače

Jako každý jiný ovladač v systému Control Web i OPC klient potřebuje dva konfigurační soubory — parametrický soubor (.PAR) a mapovací soubor (.DMF — Driver Map File). Více se lze o těchto souborech dovědět v dokumentaci k systému Control Web. Vzhledem k tomu, že formát mapovacího souboru je pro všechny ovladače shodný a je definován systémem Control Web, není nutno jej zde blíže popisovat.

Protože mapovací i parametrický soubor velmi závisí na použitém OPC serveru, je k dispozici nástroj s grafickým rozhraním umožňující pohodlnou tvorbu obou souborů. Uživatel tak vůbec nepotřebuje znát strukturu těchto souborů, stačí vybrat OPC server, označit položky, které mají být komunikovány jako kanály, a o generování konfiguračních souborů se postará program automaticky. Použití konfiguračního nástroje je popsáno ve druhé části této dokumentace.

Přesto ale mohou nastat situace, kdy je nutno pracovat přímo s parametrickým souborem OPC ovladače a pak je znalost struktury tohoto souboru užitečná.

Parametrický soubor

Parametrický soubor ovladače OPC klient má strukturu odpovídající konvencím .INI souborů, což jsou prosté textové soubory se jmény sekcí uzavřenými v hranatých závorkách a s položkami v sekcích v podobě řádků klíč=hodnota. OPC klient vyžaduje v parametrickém souboru dvě sekce: [server] a [channels].

Sekce [server]

Tato sekce musí obsahovat identifikátor třídy serveru, tzv. CLSID (Class Identifier). CLSID je globálně unikátní identifikátor (GUID — Globally Unique Identifier), 128-bitové číslo používané v COM k jednoznačné identifikaci tříd, rozhraní, typových knihoven apod. Formát textového zápisu tohoto čísla je definován standardem COM a odpovídá hodnotě klíče v registrační databázi (Registry) systému Windows v klíči HKEY_CLASSES_ROOT\CLSID, kde jsou registrovány všechny v systému instalované COM komponenty.

CLSID={F738C006-F632-4E9E-946E-2C2CF2A418A1}

Pokud má být server vytvořen na vzdáleném počítači, je nutno definovat parametr host. Tento parametr obsahuje UNC jméno serveru, na němž je požadovaný OPC server instalován.

host=\\remotehost

Jak již bylo řečeno, OPC ovladač implicitně komunikuje synchronně s OPC servery verze 1 a asynchronně s OPC servery verze 2 a 3 (pokud server verze 2 nebo 3 asynchronní komunikaci nepodporuje, je použita synchronní komunikace automaticky i v tomto případě). U OPC serverů verze 2 a 3 je možné ovladači předepsat použití synchronního rozhraní řádkem:

sync=true

Vynechání tohoto parametru nebo uvedení sync=false znamená, že OPC ovladač upřednostní asynchronní komunikaci, pokud je to možné.

Jestliže použitý OPC server potřebuje určitou dobu po startu k dokončení konfigurace a přitom tento stav nesignalizuje pomocí stavů "nekonfigurován" a "server běží", je možné prostě vložit do startu prodlevu. Parametr wait_time udává počet sekund startovací prodlevy:

wait_time=2.5

Ovladač pro komunikaci vytváří na OPC serveru skupinu (OPC Group). Prostřednictvím této skupiny probíhají veškeré komunikace. Ve výchozím nastavení je skupina vytvořena jako neaktivní a hodnoty jsou čteny přímo ze zařízení. Pokud je z jakýchkoliv důvodů nutné číst hodnoty z vyrovnávací paměti skupiny a nechat server periodicky obnovovat hodnoty ve vyrovnávací paměti, je možné definovat parametr:

update_rate=10

Tento parametr definuje periodu s níž bude server požádán o obnovování dat ve vyrovnávací paměti. V tomto případě bude skupina vytvořena jako aktivní. Hodnota parametru je v sekundách.

Pokud se nepovede připojit k OPC serveru při startu aplikace, skončí spuštění aplikace s chybou (ve výchozím nastavení). V některých případech je potřeba spouštět aplikaci i bez možnosti vytvořit OPC server a k serveru se připojit později až to bude možné. Parametrem server_connect_period je možné nastavit periodu obnovování spojení se serverem. Perioda se nastavuje v sekundách.

server_connect_period=10

Pokud je tento parametr nastaven na hodnotu větší jak nula, bude možné spustit aplikaci i pokud se při startu nepovede spojit s OPC serverem. Pokud aplikace běží a klient není připojený k serveru vrací všechny kanály chybu komunikace.

Při startu aplikace vytvoří klient na serveru všechny položky, které jsou definované v parametrickém souboru. Pokud některá položka nejde vytvořit, spouštění aplikace se zastaví s chybou (ve výchozím nastavení klienta). Pokud je definován parametr item_create_period pokračuje aplikace ve spouštění a klienta zkouší položky, které se nepovedlo vytvořit, znovu vytvářet. Parametr určuje periodu vytváření těchto položek.

item_create_period=120

Hodnota parametru je v sekundách. Kanály odpovídající položkám, které nejsou vytvořené, vrací při komunikaci chybu.

Pokud jsou hodnoty z OPC serveru komunikovány asynchronně, musí server na požadavek o čtení nebo zápis odpovědět zpětným (asynchronním) voláním - potvrzením o dokončení komunikace. OPC klient nezahájí novou komunikaci dokud nedostane potvrzení o dokončení předchozí komunikace. Některé servery bohužel občas potvrzení o dokončení komunikace nezavolají a díky tomu OPC klient nezahájí novou komunikaci. V těchto případech je možné parametrem async_io_timeout definovat jak dlouho má klient čekat na potvrzení.

async_io_timeout=600

Hodnota tohoto parametru je v sekundách. Pokud OPC klient neobdrží potvrzení do této doby, odpojí se klient od serveru, zastaví všechny komunikace a znovu se připojí. Všechny kanály na nichž byla zahájená komunikace vrátí chybu. Další komunikace (čtení/zápis kanálu) by měly pracovat správně až do případného dalšího selhání serveru. Tento parametr musí být nastaven na delší dobu než může trvat nejdelší bezchybná komunikace. Při určování doby komunikace je nutné mít na paměti, že jedna OPC komunikace může číst nebo zapisovat několik OPC položek (kanálů) naráz.

Sekce [channels]

Tato sekce obsahuje definice jednotlivých kanálů vždy v podobě řádku:

číslo_kanálu=identifikátor položky OPC serveru

Pokud identifikátor položky OPC serveru označuje pole, na místě čísla kanálu je interval čísel zahrnující celkový počet prvků pole. První a poslední číslo kanálu jsou odděleny znakem '-' (číslo kanálů nemůže být záporné a tak znak '-' není interpretován jako znaménko).

první_číslo_kanálu-poslední_číslo_kanálu=identifikátor položky pole OPC serveru

Protože na identifikátor položky nejsou ve standardu OPC kladena žádná omezení, jsou za identifikátor považovány všechny znaky za prvním rovnítkem až po konec řádku. Definice kanálu nevyžaduje žádné další údaje (např. typ dat nebo směr přenosu), protože OPC rozhraní umožňují všechny informace získat za běhu serveru.

Příklad parametrického souboru

[comment]
OPCDRV PAR soubor vytvořen konfigurátorem OPC ovladače
Soubor: C:\BUFF\opc.par
Vytvořen: 04/30/2002 16:31:21

[server]
CLSID={F8582CF2-88FB-11D0-B850-00C0F0104305}
host=\\remotehost

[channels]
100=Random.Int4
101=Random.String
102=Random.UInt4
103=Random.Real4
104=Random.Real8
105=Square Waves.Real8
106=Triangle Waves.Real8
107=Write Only.UInt1
108=Write Only.UInt2
109=Write Only.UInt4
110-119=Random.StringArray
120-129=Random.Real8Array

Konfigurační nástroj OPC ovladače

V praxi je poměrně obtížné zjistit CLSID instalovaných serverů a ještě obtížnější je zjišťovat jména jednotlivých položek v serveru definovaných a zapisovat je do parametrického souboru. Proto je spolu s OPC ovladačem dodáván konfigurační nástroj, který jednoduchým způsobem umožňuje zvolit OPC server, vybrat které položky mají být viditelné v aplikaci systému Control Web jako kanály, přiřadit k těmto položkám čísla kanálů a vygenerovat PAR a DMF soubory automaticky. Navíc je možné do schránky (clipboard) uložit textovou podobu zápisů kanálů nadefinovaných v parametrickém souboru a poté je vložit do editoru ve vývojovém prostředí systému Control Web.

Okno konfiguračního nástroje obsahuje dva panely — v levém panelu je v podobě stromu zobrazen jmenný prostor zvoleného OPC serveru, v pravém panelu jsou zobrazovány vybrané položky.

Výběr OPC serveru

Nejprve je nutno vybrat OPC server, se kterým má v aplikaci OPC ovladač komunikovat. Menu Server/Připojit k OPC serveru otevře okno výběru OPC serveru.

Toto okno zobrazí jména i CLSID všech OPC serverů instalovaných na lokálním nebo na vzdáleném počítači. Je možné omezit seznam zobrazených serverů podle verze. Řada serverů poskytuje rozhraní více verzí OPC.

Konfigurační nástroj používá k vyhledání OPC serverů službu opcenum. Tato služba by měla být instalovaná společně s každým OPC serverem. Pokud služba neběží nebo není dostupná, je další možnost jak vyhledat instalované servery v registrech operačního systému. Organizace OPC Foundatin definovala unikátní identifikátory (GUID) kategorií pro OPC každou verzi serveru.. V rámci instalace každého serveru je nezbytné danou kategorii zaregistrovat a taktéž instalovaný server k této kategorii přihlásit.

Naneštěstí stále existují servery, jejichž instalace toto pravidlo ignorují (kupodivu se zdá, že velké a renomované firmy mají s OPC servery a jejich správnou instalací mnohem větší problémy než malé a pružné technologické firmy). Z těchto důvodů existuje v okně pro výběr serveru možnost volby "Bez použití COM kategorie". Pokud je tato volba zvolena, systém nabídne servery nikoliv podle zaručeně unikátních identifikátorů kategorií, ale podle výskytu klíčového slova "OPC" v registrační databázi. Tak se mohou vyhledat i komponenty jež ve skutečnosti nejsou OPC servery a při pokusu o připojení je hlášena chyba. Nicméně tato volba umožní pracovat i se serverem, který není správně instalován.

Výběr kanálů

Je-li server úspěšně zaveden, objeví se v levém panelu struktura jeho jmenného prostoru. Z této struktury je možné přidávat jednotlivé položky do tabulky v pravé části aplikace pomocí dvoj-kliku nebo lze označit jednu či více položek najednou a přenést je do tabulky kanálů pomocí menu Kanály/Přidat vybrané položky. Smazání řádku z tabulky je možné po označení celého řádku kliknutím na políčko vlevo od řádku stiskem klávesy <Del>, případně pomocí nástroje Kanály/Smazat vybraný kanál. Také je možné smazat všechny řádky najednou pomocí menu Kanály/Smazat všechny kanály.

Řada serverů po svém startu zpracovává např. vlastní konfigurační soubory či provádí jinou inicializaci. Naneštěstí často servery žádným způsobem nesignalizují, že ještě nejsou připraveny (jejich status je od počátku OPC_STATUS_RUNNING). Pak je docela dobře možné, že zobrazený jmenný prostor bude neúplný. Zpravidla pomůže prostě server vybrat ještě jednou, když už je inicializován.

Konfigurační nástroj se snaží pro každý přidaný řádek (kanál) získat ze serveru také údaje o typu dat a směru komunikace. Naneštěstí existují servery, které tuto informaci neposkytují vůbec nebo ji neposkytují jen pro některé položky (například položky vytvořené jako alias jiných položek). V takovém případě je nutné ručně upravit vygenerovaný DMF soubor.

Přiřazení čísel kanálů

Nově přidané řádky mají číslo kanálu prázdné, dosud nedefinované. Čísla kanálů je možné přidat individuálně pro každý řádek nebo pomocí menu Kanály/Přečíslovat kanály.... Přečíslování kanálů může pracovat jen s kanály, jejichž číslo dosud nebylo definováno, případně může přepsat čísla všech kanálů.

Přiřazení čísel polím kanálů

Protože OPC položka typu pole je mapována do řady kanálů a tato řada musí být souvislá, zadává se vždy pouze číslo prvního kanálu v poli. Ostatní kanály jsou číslovány vzestupně od tohoto čísla.

Čísla kanálů musí být unikátní, což platí i v případě polí. Jsou-li např. definovány kanály 1, 4 a 7, pak prvkům pole obsahujícího 3 prvky mohou být přiřazena nejdříve čísla 8 až 10. Nenechte se tedy zmýlit chybovou zprávou „Číslo kanálu redefinováno“, může být způsobena i nedostatkem volných čísel kanálů pro celé pole, i když zadané (první) číslo kanálu není použito.

Systém automatického přidělování čísel kanálů vybere nepřekrývající se čísla i v případě, že se jednotlivé kanály střídají s poli. Pokud ale použijete automatické očíslování a přitom některé kanály již mají číslo přiřazeny, nemusí být čísla kanálů nutně ve spojité řadě (čísla přiřazená polím samozřejmě spojitá budou).

Parametry ovladače

Pomocí menu Soubor/Parametry ovladače... lze otevřít dialogové okno umožňující zadání dalších parametrů ovladače — vyžádání synchronní komunikace, čekání na stav „server běží“ či zadání počáteční prodlevy po spouštění serveru.

Generování konfiguračních souborů

Mají-li všechny řádky přidělena čísla, je možné pomocí nástroje Soubor/Zapsat PAR a DMF soubory... uložit parametrický (.PAR) a mapovací (.DMF) soubor.

Pomocí nástroje Soubor/Kopírovat kanály do schránky je možné do schránky (clipboard) uložit textovou podobu zápisu kanálů v aplikaci systému Control Web. Ve vývojovém prostředí Control Web je možné tento text vložit do editoru a případně modifikovat názvy kanálů.

Načtení parametrického souboru

Pomocí nástroje Soubor/Otevřít existující PAR soubor lze do konfiguračního nástroje zavést již existující parametrický soubor. Tato akce odpojí aktivní OPC server (pokud je konfigurační nástroj na nějaký OPC server připojen) a vymaže všechny položky v seznamu kanálů. Poté se pokusí spojit s OPC serverem uvedeným v parametrickém souboru a do seznamu kanálů naplní položky v tomto souboru uvedené.

Protože v takovém případě nelze zaručit, že všechny položky uvedené v souboru OPC server skutečně poskytuje, konfigurační nástroj prověří jejich dostupnost. Pokud OPC server zadanou položku nezná, bude v seznamu kanálů uvedena červeně a nebude zařazena do generovaných konfiguračních souborů.