V průběhu nedávné historie osobních počítačů se občas odehrály více či méně převratné změny ve způsobu ovládání počítačových programů. Tyto změny zpravidla představovaly skutečné inovace a byly přijímány pozitivně — například samotné zavedení grafického rozhraní a ovládání programů prostřednictvím menu, později vznik tzv. „tool-bar“ (lišky s ikonkami pro rychlé provádění příkazů na místo jejich hledání v menu), posléze sjednocení a určitá standardizace těchto nástrojových lišt v různých programech atd. A zažili jsme i změny, které od počátku vypadaly jako nesmyslné a nesmyslné se také ukázaly, jako např. ve své době módní podkreslování nástrojových lišt různými vzory a „estetickou grafikou“.

Poslední takovou změnou, se kterou přišla firma Microsoft nejprve u svého kancelářského balíku Office, byla náhrada tradičního menu a nástrojových lišt tzv „ribbon“ rozhraním (ribbon anglicky znamená pruh nebo stužka, název odkazuje na uspořádání ovládacích prvků do pruhů v horní části okna aplikace). A zřejmě poprvé nebyla tato změna přijata převážně pozitivně. Spíše se uživatelé rozdělili na dva nesmiřitelné tábory – první skupina ribbony miluje a vychvaluje je kde může, druhá skupina ribbony nesnáší a zarytě prohlašuje, že balík Office s tímto rozhraním si nikdy nekoupí a že tím Microsoft přišel o věrné zákazníky. Olej do ohně přilil Microsoft když stejný způsob ovládání postupně zavedl i u aplikací dodávaných s operačními systémy Windows 7 (Paint, WordPad) a dokonce v samotném okně Windows Explorer systému Windows 8.

Je tedy tento způsob ovládání lepší nebo horší než tradiční menu a toolbar, doplněné o dialogová okna? Zhodnotit objektivně nějakou technologii, když je ve hře tolik emocí, je skoro nemožné. Jistě svou roli hraje konzervativnost, odpor k učení se nových věcí když ty staré fungují a lidé je znají atd. (tím se zástupy současných uživatelů liší od relativně malinké skupiny uživatelů počítačů v historických dobách, kteří byly nadšení pro svou techniku, lačně hltali novinky, vyhledávali informace, rádi se učili nové věci atd.).

Na druhou stranu lze ribbon rozhraní vnímat jako ústupek pohodlnosti, lenosti a neochoty zvládnout složitější ale také mocnější rozhraní dávající uživateli větší možnosti. Pokud nějaký uživatel nebyl líný a využil možnosti konfigurovat nástrojové lišty, dokázal si přizpůsobit daný program tak, že vše potřebné měl okamžitě při ruce „na jedno kliknutí“, na rozdíl od výběru ribbonu (jako na zlost vždy je vybraný jiný ribbon než je zrovna zapotřebí) a až poté hledání daného nástroje. Zjevné limity rozhraní používající jen ribbony jsou pak obcházeny zaváděním menu, případně skládáním ikonek často používaných nástrojů do titulku okna apod. (a jsme tam, kde jsme byli :).

Jednou z podstatných výtek proti ribbon rozhraní je spotřeba místa na obrazovce. Ribbon je zkrátka vysoký a odřezává místo z horní části okna aplikace, které by jinak mohlo být použité k zobrazení dat (editovaného textu, tabulky, obrázku, …). Zvláště v kombinaci s trendem natahovat obrazovky počítačů do šířky je výška obrazovky stál vzácnější.

A samozřejmě nesmíme zapomínat na situaci, že u některých programů je ribbon rozhraní navrženo tak nevhodně, že je činí až nepoužitelnými – nástroje musí být duplikovány v různých záložkách, aby se uživatel nezbláznil s neustálého přepínání, jenže kvůli místu nejsou jednotlivé skupiny duplikovány úplně, někde je jen „nejdůležitější“ podskupina atd. Takové GUI pak uživatele přivádí k šílenství a činí z něj zapřísáhlého odpůrce čehokoliv, co se jen vzdáleně podobá ribbon rozhraní.

Ani ribbon rozhraní ale nezůstává pevné a neměnné v čase. I když byl ribbon použit i v ovládání Windows Explorer systému Windows 8, ve své přednastavené podobě je ribbon „svinutý“, je vidět jen záložka s jeho názvem a pro zpřístupnění nástrojů obsažených v daném ribbonu je nutno jej nejprve otevřít kliknutím myší. Základní výtka — spotřeba místa na monitoru ubírající prostor pro zobrazení souborů (v případě aplikace Windows Explorer) — tím odpadá.

Zpět od obecného povídání k systému Control Web 7. I když jeho rozhraní lze označit jako ribbon rozhraní (s vědomím rizika okamžité averze odpůrců tohoto GUI např. v MS Office), v žádném případě jsme jej nenavrhovali pouze tak, abychom se přizpůsobili módnímu trendu. V počátku návrhu jsme vyrobili seznam všeho, co se nám na stávajících implementacích ribbon rozhraní nelíbí, v čem spíš zdržuje než aby pomáhalo, a začali navrhovat rozhraní systému Control Web tak, aby těmito neduhy netrpělo. Nesporné výhody toho rozhraní, jako je přehledné nabízení ovládacích prvků a do značné míry omezení otevírání dialogových oken, protože většina ovládacích prvků je umístěna už v samotných ribbonech, samozřejmě zůstávají.

Co tedy rozhraní systému Control Web 7 přináší navíc?

1. Možnost zobrazit více ribbonů současně ve více skupinách

   Jednou ze základních nevýhod klasických ribbon rozhraní je exkluzivní viditelnost (dostupnost) nástrojů v jednotlivých ribbonech. Vždy je vidět jen jeden ribbon a pokud v něm hledaný nástroj není, je třeba zvolit jiný. Naneštěstí nemusí být ihned patrné, který ribbon zvolit a tak nalezení hledaného nástroje může být zdlouhavé. Nemluvě o faktu, že pokud je k dispozici velká plocha monitoru, ribbony se tísní jeden na druhém a přitom velká plocha není nijak využita.

   

   Konfigurace vývojového prostředí podobná klasickému rozhraní s ribbony překrývajícími se přes sebe

   

   Konfigurace vývojového prostředí ukazující schopnost současného zobrazení ribbonů ve více skupinách

   Samotná možnost existence dvou (a více) skupin vedle sebe přináší množství komplikací a nepředvídaných problémů, se kterými se aplikace, dovolující zobrazení pouze jednoho ribbonu současně (tedy všechny ostatní aplikace používající ribbon rozhraní), nesetkaly. Věříme ale, že jsme vše vyřešili tak, aby uživatel ani netušil že tu nějaký problém existoval.

2. Uživatel rozhoduje které ribbony, kde a v jakém pořadí budou zobrazeny

   

   V kterémkoliv okamžiku lze kterýkoliv ribbon nebo nástroj zobrazit nebo skrýt pomocí menu

   Z možnosti přetahovat jednotlivé ribbony mezi skupinami samozřejmě plyne i možnost přetahovat ribbony v rámci jedné skupiny a určovat tak jejich pořadí. A pokud lze ribbon libovolně přetáhnout ze skupiny do skupiny, lze jej samozřejmě kompletně skrýt a případně později zobrazit. GUI systému Control Web 7 sice nabízí pevnou množinu ribbonů, ale uživatel rozhoduje které z nich budou zobrazeny a které nikoliv.

   Toto nastavení celý systém uchovává pro každý základní mód editoru zvlášť, tedy pro práci v textovém editoru, v editoru nastavení aplikace a datových elementů, ve grafickém editoru a v editoru jazykových mutací aplikace. Samozřejmě toto nastavení také přežívá ukončení aplikace Control Web a její opětovné spuštění – ribbony a jejich skupiny uživatel vždy nalezne tak jak si je naposledy nastavil. Nechybí ale tlačítko obnovující výchozí nastavení všech ribbonů (interně ve vývojovém týmu nazývané „Panika“), pokud by se uživatel do konfigurace přeci jen příliš zamotal.

   

   Samozřejmě nesmí chybět možnost ribbony skrýt a nechat zobrazeny jen záložky. Po kliknutí na záložku ribbon vyjede a nabídne uživateli své nástroje. Poté zase uvolní cenné místo na monitoru editované aplikaci. Vynaložili jsme velkou energii, aby toto rozbalování a skrývání pracovalo intuitivně a podle potřeb uživatelů, aniž by si to museli nějak uvědomovat. Zejména u dalších GUI prvků, které s ribbony sdílejí uživatelské rozhraní vývojového prostředí Control Web (např. paleta přístrojů apod.) a které používají techniky přetahování to není úplně triviální. Později se ještě se k tomuto problému vrátíme.

   

3. Pozice skupin ribbonů je volně volitelná

   Tradičně jsou záložky s ribbony umístěny pouze v horní části okna aplikace. Takové omezení je ale poněkud v rozporu s naprostou volností uspořádávat ribbony podle libosti do jednotlivých skupin a také je skrývat či zobrazovat. Proto systém Control Web dovoluje umístit ribbony na kteroukoliv stranu okna vývojového prostředí (mimo horní plochy také dolů, doleva a doprava

   

   Unikátní je také možnost záložku s ribbonem zcela odtrhnout z vývojového prostředí a umístit ji do samostatného okna. A opět takové okno může fungovat jako skupina a může obsahovat více ribbonů, volených jednotlivými záložkami.

   

   Nástroj „Inspektor“ v zadokovaném stavu jako součást okna vývojového prostředí

   

   Nástroj „Inspektor“ je ale možné odvézt myší do samostatného okna

   Podobně jako ribbony s ovládacímy prvky lze i nástroje nechat ukryté a vysunout je do plochy vývojového prostředí jen když jsou zapotřebí. Nástroj pak nezbírá místo na obrazovce když jej není zapotřebí.

   

   Tradičně umístěný nástroj „Paleta přístrojů“ stále vyžaduje místo na obrazovce

   

   Vysunutý nástroj „Paleta přístrojů“ nabídne třídy virtuálních přístrojů. Jakmile uživatel vybere přístroj a začne jej přesouvat doaplikace, paleta se opět svine a uvolní místo samotné aplikaci.

4. Unifikace ovládání a integrace se všemi nástroji systému Control Web

   Control Web tradičně nabízel uživatelům řadu nástrojů, napomáhajících tvorbě aplikací. Některé nástroje (konkrétně Paleta přístrojů a Inspektor) byly tradičně umístěny v samostatných oknech a jiné nástroje (např. strom viditelnosti, strom časování, informace o vybraném přístroji, …) byly umístěny v ploše vývojového prostředí. Do jisté míry sice bylo možné umístění nástrojů konfigurovat (např. stromy viditelnosti atd. bylo možno volbou v dialogovém okně „Nastavení“ umístit vlevo nebo vpravo od hlavní plochy aplikace), ale možnosti přizpůsobení byly velice omezené.

   Podobně informační panely zobrazující nativní a událostní procedury daných tříd virtuálních přístrojů byly „přilepeny“ k paletě přístrojů, přesto že jejich funkce je převážně informační. V novém systému jsou tyto panely samostatné nástrojové panely a je na uživateli jak je použije.

   Současně s tvorbou systému pro zcela volné přizpůsobení ovládacích ribbonů byly do tohoto systému zahrnuty i všechny ostatní panely a nástroje vývojového prostředí. Všechny tyto komponenty uživatelského rozhraní dostaly zcela jednotný způsob ovládání, dovolující:

   • Rozhodnout jestli bude daný ovládací ribbon nebo informační či nástrojový panel zobrazen či nikoliv.

   • Rozhodnout jestli bude umístěn v rámci hlavního okna vývojového prostředí (a pokud ano, na která straně okna) nebo jestli bude mít samostatné nástrojové okno.

   • Pokud jsou skupiny ribbonů nebo nástrojových panelů umístěny u okraje hlavního okna vývojového prostředí systému Control Web, lze je nechat trvale zobrazeny nebo je lze nechat ve svinuté podobě (pracovní plochu okna pak zabírají pouze záložky se jmény) a rozvinout patřičný nástroj jen pokud je zapotřebí.

   • Rozhodnout jestli bude sdílet skupinu s jiným ribbonem/panelem a k jeho zobrazení bude případně nutné zvolit odpovídající záložku nebo jestli bude umístěn do samostatné skupiny a bude tedy stále k dispozici.

   Jistá omezení ale přeci jen existují. Např. ovládací ribbony jsou navrženy pro pevnou velikost, naproti tomu panely jako např. paleta přístrojů, inspektor, stromy viditelnosti a časování atd. mají velikost proměnnou. Z tohoto důvodu není možné tyto dva typu (ribbony s pevnou velikostí, panely s proměnnou velikostí) kombinovat v jedné skupině. Jakmile je jedna strana okna vývojového prostředí obsazena ribbony s pevnou velikostí, již k nim nelze připojit panely s proměnnou velikostí a opačně.

Věříme že nové rozhraní systému Control Web 7 je efektivnější, flexibilnější, komfortnější a dovoluje podstatně lépe využít všechny nabízené funkce systému. A první reakce uživatelů, byť patřících k zatvrzelým odpůrcům klasických ribbon rozhraní, ukazují že se to snad povedlo.