Obsah sekce:

Instalace ovladače

Instalace systémového USB ovladače

Instalace vlastního ovladače pro systém Control Web

O EIB

EIB skupiny, EIS a ovladač

Skupinové adresy

Datové typy

Rychlost EIB

Chování ovladače

Datové objekty

Čtení z EIB

Zápis do EIB

Stav rozhraní DataLab IF/EIB, výjimka ovladače

Nevyžádaná data

Specifické chybové kódy ovladače

Parametrický soubor

Sekce [device]

Sekce [interface]

Sekce [read_on_start] a sekce [read_during_run]

Sekce [behaviours]

Sekce [objects]

Sekce [blocks]

Sekce [<block_name>]

Instalace ovladače

Ovladač DataLab IF/EIB lze použít v systémech Control Web 5 a Control Web 2000 vždy v prostředí operačních systémů Windows NT v5.0 a vyšší, což odpovídá současným operačním systémům Windows 2000, Windows XP a Windows 2003.

Ovladač komunikuje s rozhraním DataLab IF/EIB pomocí USB, což znamená:

• ovladač nepotřebuje žádnou konfiguraci portů, komunikační rychlosti ani adresování jednotek,

• ovladač pro svou práci vyžaduje, aby operační systém „znal“ rozhraní DataLab IF/EIB. To je zajištěno pomocí speciálního systémového USB ovladače, který je nutné do operačního systému nainstalovat. Po instalaci se tento systémový ovladač stane vnitřní součástí operačního systému (podobně jako například ovladač grafické karty).

Instalace systémového USB ovladače

Systémový USB ovladač je možné instalovat dvěma způsoby, automaticky a ručně. Automatická instalace je velmi jednoduchá, neboť ji řídí operační systém:

1. připojte rozhraní DataLab IF/EIB,

2. operační systém Vás informuje o připojení nového zařízení a v průvodci Vás vyzve k zadání cesty k instalační informaci (soubor 'dleib.inf'),

3. soubor 'dleib.inf' se nachází na instalačním CD v adresáři '\dleibdrv'; stejně dobře ale můžete nechat systém prohledat jednotku CD-ROM automaticky,

4. po nalezení ovladače a dokončení průvodce bude systémový USB ovladač nainstalován.

Ruční instalace je v zásadě podobná: na instalačním CD v jednotce CD-ROM naleznete v adresáři '\dleibdrv' soubor 'dleib.inf', pravým tlačítkem myši otevřete nad souborem kontextové menu (místní nabídku) a volbou povelu Instalovat... (Install...) ovladač nainstalujete.

Instalace vlastního ovladače pro systém Control Web

Ovladač samotný se instaluje pomocí programu 'setup.exe' v kořeni instalačního CD. Po spuštění tohoto programu Vás provede celou instalací průvodce. Doporučujeme zvolit úplnou instalaci.

Součástí ovladače je rovnež tato dokumentace. Při běžné instalaci je dokumentace umístěna do adresáře '\Program Files\Moravian Instruments\Drivers\DataLab IF EIB\Doc'.

O EIB

Systémová instalační sběrnice EIB (European Installation Bus) se začíná velmi rychle rozšiřovat a není divu — s její pomocí lze velmi snadno integrovat všechny požadované funkce budov (a nejen jich) do ucelených, přehledných a velmi snadno udržovatelných systémů.

Počátky této sběrnice sahají až k roku 1991, kdy ji v rané podobě společnost Siemens vyvinula specializací svého průmyslového komunikačního protokolu ProfiBUS. Vzniklo konsorcium EIBA (European Installation Bus Association), do kterého se postupně zapojily stovky společností. Přibližně od roku 2002 získává sběrnice EIB navíc užitečný přesah, kdy pod střechou konsorcia EIB-KNX dochází ke standardizaci a spojení s dalšími řídicími systémy budov.

EIB je velmi silně standardizována, počínaje vnitřním chováním základních mikroprocesorových stavebních modulů (BAU, BCU), přes přesnou specifikaci přenosu dat (EIB communication stack) a možných datových typů (EIS = EIB Internetworking Standard) až k abstraktnímu logickému uspořádání parametrů a konfigurací jednotek sběrnice. Tato standardizace umožňuje výrobcům části sběrnice rychle a snadno vyrábět a uživatelům sítě EIB unifikovaně a snadno sestavovat a konfigurovat (pomocí ETS, EIB Tool Software).

Z pohledu informačních technologií lze EIB rozdělit na dvě části. První z nich je distribuovaný systém jednotek, kdy každá část systému (jednotka, aktor, zařízení, modul, ...) je plně samostatná a schopná vykonávat určitou činnost. Tomuto dílu odpovídají části EIB jako přenosové médium (TP = kroucený dvoudrát, PL = rozvod NN 230 V či iETS = přenos pomocí UDP), komunikace, konfigurace komunikačního zásobníku, chování jednotek při výpadku napájení apod. Druhý díl EIB je mnohem zajímavější — obsahuje skupiny a jejich vazby.

Skupiny a jejich vazby jsou totiž to hlavní, co EIB dává její obrovskou jednoduchost a eleganci.

Skupina je vysoce abstraktní pojem, který je v zásadě ovšem velmi jednoduchý. Skupina má datový typ (je-li to číslo či logický údaj), typu odpovídající hodnotu (velikost teploty) a adresu. To je vše. Skupina tak může nést veličiny, vnitřní stavy sběrnice, případně může sloužit jen jako procesní nástroj (třeba zvýšení jasu), vždy se nachází jakoby „nad“ sítí jednotek. Do skupiny může být (pomocí adresy skupiny) zapojena každá jednotka sítě (přesněji její jeden či více komunikačních bodů = SAP = Service Access Point). Každá jednotka sítě tak získává svůj obraz skupiny, který si pamatuje a se kterým operuje. Jedna abstraktní skupina takto existuje ve všech jednotkách v konkrétní podobě. Celá EIB potom vlastně řeší pomocí komunikací jednu jedinou věc — jak zajistit, aby tyto konkrétní obrazy skupin v jednotkách byly shodné, aby si jejich hodnoty navzájem odpovídaly.

EIB skupiny, EIS a ovladač

Skupinové adresy

EIB skupina je označena adresou. Adresa skupiny (skupinová adresa, group address) je 15bitové číslo, což dává možnost definice až 32768 různých skupin.

Skupinové adresy se zapisují dvojím způsobem (je to věcí volby tvůrce EIB nasazení) jako čísla oddělená lomítky:

• pomocí dvou čísel, hlavní skupiny (main group) a podskupiny (subgroup), přičemž hlavní skupina může být v rozsahu 0–15 a podskupina v rozsahu 0–2047. Zápis skupinové adresy v této podobě může vypadat například takto: 4/1225.

• pomocí třech čísel, hlavní skupiny (main group), střední skupiny (middle group) a podskupiny (subgroup), přičemž hlavní skupina může být v rozsahu 0–15, střední skupina v rozsahu 0–7 a podskupina v rozsahu 0–255. Skupinová adresa v této podobě může vypadat například takto: 2/2/173.

Ovladač DataLab IF/EIB samozřejmě s adresami skupin pracuje a podporuje jejich oba možné zápisy. V parametrickém souboru (viz sekce Parametrický soubor) ovladač přirozeně používá uvedeného zápisu s lomítky, v mapovacím souboru (většinou automaticky vytvořeném) a v aplikaci systému Control Web však zápisu adres s lomítky nelze použít.

Pro mapovací soubor a aplikaci se proto používá poziční zápis skupinové adresy, kdy jednotlivé části skupinové adresy jsou zapsány do desítkových řádů výsledného čísla:

• skupinová adresa ve tvaru g/s je zapsána jako číslo ve tvaru: 1gg0ssss, adresa 4/1225 proto bude zapsána jako 10401225,

• skupinová adresa ve tvaru g/m/s je zapsána jako číslo ve tvaru: 0ggmmsss, adresa 2/2/173 proto bude zapsána jako 202173.

Je vcelku zřejmé, že zápis dvoudílné skupinové adresy začíná jedničkou v řádu desítek milionů a že zápis hlavní skupiny a skupiny dvoudílné i třídílné skupinové adresy si navzájem odpovídají.

Skupinová adresa v pozičním zápise (neboli v aplikaci či v mapovacím souboru) znamená přímo číslo kanálu ovladače (a používá se proto například přímo v zápise atributu driver_index kanálů), takže je při vývoji aplikace na první pohled jasné, které skupině který kanál odpovídá.

Datové typy

Kromě adresy je se skupinou spojen i její datový typ. Datový typ skupiny, jako části systému EIB, je přesně dán EIB standardem (EIS) a v ovladači se proto definuje právě jako tento EIB (EIS) typ. Control Web ale používá jiné datové typy, takže je třeba mezi EIS typy a typy systému Control Web zavést převodní pravidla.

Control Web disponuje řadou různých typů, takže provázání s EIS typy je přirozené. Ovladačem podporované EIS typy, jim odpovídající datové typy systému Control Web a případný význam hodnot definuje tabulka .

Pro správné použití EIS typů v aplikaci dále poslouží několik doporučení:

Rychlost EIB

Nejčastěji používané (a tedy základní) přenosové médium pro EIB je kroucený dvoudrát (TP), pomocí něj se k EIB připojuje i rozhraní DataLab IF/EIB. Toto přenosové médium používá přenosovou rychlost 9600bps, což při započtení délky nejkratšího možného EIB TP telegramu (8 byte), prodlevy a potvrzení telegramu (ACK) dává komunikační rychlost 64 EIB telegramů za sekundu.

To není nijak moc, pokud bychom chtěli komunikovat bezhlavě. Pro technologie budov to však bohatě stačí, protože rychlosti sledovaných a řízených dějů jsou v řádech desítek a stovek sekund.

Control Web jako obecný vizualizační a řídící nástroj pracuje svým tempem a vzhledem k jeho mohutnému výkonu je velmi snadné neopatrnou (či špatnou) aplikací EIB sběrnici zcela zahltit. Velmi proto doporučejeme dodržet v aplikaci EIS standard, z něhož část (v překladu do češtiny) vyjímáme:

Chování ovladače

Datové objekty

S pojmem datový objekt se lze v EIB setkat ve funkčních jednotkách. Každá jednotka má určitou funkci, většinou násobnou (například dva stmívané kanály), a s každou funkcí je spojeno pro účely ovládání a změn chování několik datových objektů.

Datový objekt v jednotce je zapojen do skupiny (pomocí skupinové adresy) a pokud je zapojen pouze do jedné skupiny, je tento datový objekt (jak je psáno výše) konkrétním obrazem abstraktní skupiny.

Datové objekty nicméně lze zapojovat do více skupin najednou, jeden datový objekt potom shrnuje data ze všech těchto skupin. Z principu komunikace EIB je pak jasné, že datové objekty patřící do více skupin mají vždy hodnotu naposledy upravené skupiny.

Udržování konkrétních obrazů skupiny v datových objektech je podle standardu EIB možné ovlivňovat následujícími volbami:

objekt se komunikuje

je-li volba nastavena, pak datový objekt reaguje na změny skupiny, není-li volba nastavena, je objekt zcela pasivní (a pro EIB nefunkční). Ovladač DataLab IF/EIB tuto volbu nenabízí — , všechny datové objekty ovladače se komunikují

objekt lze číst z jiných jednotek (read flag)

je-li volba nastavena, lze hodnotu datového objektu číst zevnitř EIB sítě

do objektu lze zapisovat z jiných jednotek (write flag)

je-li volba nastavena, lze hodnotu datového objektu zapisovat zevnitř EIB sítě — neboli, takovýto objekt sleduje změnu hodnoty skupiny

objekt zapisuje do EIB sítě (transmit flag)

je-li volba nastavena, zapíše se hodnota zapsaná (třeba z aplikace) do datového objektu rovněž do EIB sítě a tím i do skupiny

objekt lze měnit nevyžádanou komunikací (update flag)

volba znamená, že odpověď s přečtenou hodnotou datového objektu z jiné jednotky ovlivní datový objekt v této jednotce. Tato volba je ve všech BCU1 zařízeních zapnuta (a nelze vypnout), ve všech BCU2 zařízení a stejně i v ovladači DataLab IF/EIB je tato volba nastavitelná

Kombinací popsaných voleb se dosahuje různých chování datových objektů.

Ovladač DataLab IF/EIB pro Control Web výše popsané volby plně podporuje, přičemž pro snazší práci s objekty chování vzniklá různými kombinacemi objektů pojmenovává. Navíc, jak je popsáno v sekci o souboru s parametry, chování (tedy kombinace voleb) lze určit i vlastní, přesně podle požadovaného chování objektu. Datový objekt v ovladači potřebuje některá další nastavení (protože Control Web má i jiné možnosti, než definuje EIS); v současné době to jsou tyto rozšiřující volby:

objekt bude při čtení vždy přečten z EIB sítě (ze skupiny) (communicate_on_read)

princip práce EIB sítě je jasný — abstraktní skupina, je-li upravena, zajistí pomocí EIB komunikace rozšíření své nové hodnoty do všech jednotek. Každá jednotka se proto vždy dozví, že skupina byla změněna. Datový objekt proto má vždy správnou hodnotu skupiny.

Chce-li ovladač (aplikace) použít údaj z datového objektu, přečte jej. Pokud objekt pracuje normálním v EIB běžným způsobem, získá aplikace vždy správný údaj. Avšak, například, je-li skupina pasivní (neboli její hodnoty se nikdy nezapisují do sítě, protože nastavující datový objekt nemá nastaven transmit flag), může být nutné z takové skupiny hodnotu přečít explicitním čtením, — což je ovšem něco navíc vůči prostému převzetí hodnoty místního datového objektu ovladače. Takový způsob práce se skupinou není v EIB příliš běžný (ale i tam se občas použije), ovladač jej nicméně musí podporovat.

objekt bude po startu ovladače přečten z EIB (provede se iniciální čtení) (read_on_start)

v okamžiku startu ovladače jsou veškeré objekty uvnitř něj „prázdné“, obsahují počáteční hodnoty (což jsou zpravidla nuly). Samozřejmě, takové počáteční hodnoty neodpovídají skutečnému stavu EIB sítě a aplikace, která by na tento fakt nebrala ohled, by pracovala chybně (dokud by se postupně data uvnitř ovladače změnami v EIB neustavila).

Control Web pro řízení a měření dat po startu nabízí standardní prostředky (a všechna data by bylo možné z EIB po startu načítat běžnými postupy aplikace). EIB je však schopna pracovat s daty i svébytnými postupy, které nabízejí komfortnější způsob inicializace vnitřních hodnot datových objektů.

Chce-li ovladač, aby datový objekt po startu řízeně přečetl data z EIB sítě, musí datovému objektu tuto volbu (read_on_start) nastavit. Nebude-li volba nastavena, ovladač do svého datového objektu hodnotu získá buď po změně v EIB síti anebo aktivitou aplikace systému Control Web.

Počáteční čtení objektu z EIB lze ovlivnit parametry sekce Sekce [interface] parametrického souboru read_on_start_delay a read_on_start_repeat_count. Ovladač počáteční čtení opakuje dle nastavení druhého parametru (a opakuje se vždy jen čtení těch objektů, u nichž se to dosud nepodařilo) a vždy před zahájením nového opakovaného bloku komunikací čeká po dobu určenou prvním parametrem.

Jména, která pro chování objektů ovladač DataLab IF/EIB používá, jsou (spolu s odpovídající kombinací voleb):

reader

update + communicate_on_read

tracker

update + write

tracker_init

update + write + read_on_start

transmitter

transmit

transmitter_with_status

update + write + transmit

transmitter_with_status_init

update + write + transmit + read_on_start

server

read

concentrator

update + write + read

source

transmit + read

Datové objekty, jsou-li zapojeny do více skupin, jsou v aplikaci dostupné pod více čísly kanálů — každé skupinové adrese odpovídá jedno číslo kanálu. Protože všechny skupinové adresy patří jednomu komunikačnímu objektu, lze pro použití objektu v aplikaci zcela rovnocenně použít jakýkoli jeho kanál (jakékoli číslo kanálu).

EIB spojuje s datovým objektem jeho důležitost, která má praktický dopad zejména při přenosech dat v EIB síti. Důležitost, neboli třída objektu (či priorita), může být následující:

Důležitost datového objektu je v ovladači DataLab IF/EIB spojena s chováním objektu a v parametrickém souboru se definuje na stejném místě (jako by se jednalo o volbu chování datového objektu), viz sekci Sekce [behaviours].

Control Web při definici kanálů používá směry, což je jednoduché vyjádření smyslu toku dat (výstupní kanál přenáší data ven z aplikace do technologie a naopak).

Control Web 5 (a také jeho následníci) zjišťuje směry kanálů přímo z ovladače, takže při tvorbě aplikace v těchto systémech není možné směr kanálu přiřadit chybně. Systém Control Web 2000 tuto vlastnost neobsahuje a správné směry kanálů je nutné zapsat do samostatného 'DMF' souboru ovladače.

Pro správnou funkci kanálů (datových objektů) v systému Control Web 2000 lze doporučit následující přiřazení směrů kanálů v DMF souboru a v aplikaci (v případě použití jiných směrů se může stát, že Control Web 2000 zbytečně zamezí použít kanál ve všech směrech, kterými je kanál schopen komunikovat):

datový objekt pouze s volbou transmit

směr výstupní (output)

datový objekt bez volby transmit

směr vstupní (input)

datové objekty s volbou transmit současně s jinými volbami

směr obousměrný (bidirectional)

Čtení z EIB

Čtení dat z EIB může v ovladači probíhat dvojím způsobem:

Kanály aplikace, které jsou s datovým objektem spojeny, musejí být vstupní (input) nebo obousměrné (bidirectional). Platí současně (viz výše), že hodnotu datového objektu lze v aplikaci získat čtením jakéhokoli kanálu datového objektu (komunikuje-li se kanál, komunikuje se vždy pomocí prvé skupinové adresy bez ohledu na číslo kanálu, které bylo pro přístup k datům objektu použito).

Zápis do EIB

Zápis dat do EIB probíhá v ovladači jediným způsobem — hodnota z aplikace je zapsána do datového objektu a je-li v chování objektu zapnuta volba transmit, je tato nová hodnota zapsána do EIB sítě do první skupiny objektu (do první adresy objektu).

Zápis dat do EIB proto typicky komunikuje a zatěžuje proto EIB síť.

Jelikož se při zápise komunikuje, lze zápis a jeho výsledek řídit a sledovat pomocí mechanizmů aplikace (komunikační prodlevy output_timeout apod.).

Kanály aplikace, které jsou s datovým objektem spojeny, musejí být výstupní (output) nebo obousměrné (bidirectional). Platí současně (viz výše), že hodnotu datového objektu lze z aplikace zapsat pomocí jakéhokoli kanálu datového objektu (vždy se přitom zapisuje do prvé skupinové adresy bez ohledu na číslo kanálu, které bylo pro přístup k datům objektu použito).

Stav rozhraní DataLab IF/EIB, výjimka ovladače

USB rozhraní, pomocí kterého ovladač komunikuje, může být bez ohledu na běh aplikace a bez ohledu na stav ovladače připojeno či odpojeno, totéž platí pro EIB síť (zapojeno/nezapojeno). Tyto stavy mohou být pro aplikaci velmi důležité, proto je ovladač aplikaci poskytuje ve svém stavovém kanále.

Číslo stavového kanálu je volitelné (v souboru s parametry). Změna stavu ovladače (neboli změna stavového kanálu) je vždy aplikaci systému Control Web hlášena pomocí výjimky ovladače (parametr driver_exception přístrojů), takže aplikace má možnost asynchronně reagovat na jakékoli nesrovnalosti.

Stavový kanál je dvaatřicetibitové číslo (longcard), v němž mají jednotlivé bity následující význam:

Příklad reakce na změnu stavu ovladače (v systému Control Web lze rovněž použít i událostní proceduru OnDriverException()):

program EIBStatus;
  driver_exception = EIBDriver;

  procedure OnActivate( Time, Instrument, Driver, Data : boolean );
  begin
    if not Driver then
      stop;
    end;
    if bitget( StatusChannel, 0 ) = 1 then
      (* we have device *)
    else
      (* we did not find any device yet *)
    end;
    if bitget( StatusChannel, 1 ) = 1 then
      (* we have EIB connection *)
    else
      (* EIB is not connected *)
    end;
  end_procedure;

end_program;

Nevyžádaná data

EIB síť je již z definice prostředí, ve kterém jednotlivé jednotky vykonávají přikázanou činnost zcela samostatně. To znamená, že každá jednotka může upravit hodnotu skupiny kdy se jí zamane, podle své potřeby. Z pohledu jiných jednotek (a tedy i z pohledu ovladače DataLab IF/EIB) se ovšem taková změna skupiny jeví jako zcela asynchronní a nepředpověditelná — jednotka dostane data (novou hodnotu skupiny) aniž by o ně žádala.

Zápis do skupiny (úprava hodnoty skupiny) lze proto na všech jednotkách pojmout jako asynchronní událost (událostmi v programech se obyčejně rozumí aktivity vzešlé odjinud, nikoli z programu samého). Výrazové prostředky systému Control Web pro asynchronní události nabízejí událostní procedury. Protože se při komunikaci pracuje s kanály (s datovými elementy spjatými s ovladačem), použijí se pro zpracování nevyžádaných dat událostní procedury sekce, ve které jsou patřičné kanály definovány.

Komunikace nevyžádaných dat je zcela automatická. Jakmile ovladač zpracuje nevyžádanou událost, informuje Control Web a ten zajistí komunikaci nevyžádaných dat mimo pořadí běžným komunikačním mechanizmem. To znamená, že nevyžádaná komunikace se v tomto ohledu uvnitř aplikace projevuje stejně jako komunikace vyžádaná — po jejím dokončení je zavolána událostní procedura On*Communicated (viz popis událostních procedur datových sekcí v dokumentaci) a dále, došlo-li komunikací ke změně hodnoty elementu, rovněž událostní procedura On*Change.

Mechanizmus přijímání nevyžádaných dat respektuje aplikaci — . Pokud aplikace (v příslušné datové sekci) neobsahuje žádnou z uvedených procedur, žádná data mimo pořadí nezpůsobí žádnou aktivitu aplikace (samozřejmě, přijatá hodnota je v ovladači uchována; jen se o ní aplikace bez vlastní komunikace nedozví).

Protože je (viz sekce Datové objekty) s každým datovým objektem spojeno potenciálně více skupinových adres, bylo by při zpracovávání nevyžádaných dat možné použít jakýkoli kanál. Z praktických důvodů je ovšem stanoveno, že nevyžádaná data jsou v událostních procedurách On*Communicated a On*Change vždy nabízena v kanálu, který odpovídá prvé skupinové adrese objektu. Neboli, prvá skupinová adresa datového objektu má výjimečné postavení nejen na straně EIB (je použita k zápisu a k vyžádanému čtení), ale i na straně aplikace systému Control Web — je jako jediná používána při oznamování nevyžádaných komunikací.

Následující jednoduchý příklad ukazuje proceduru, která zpracuje všechny události skupiny 3/2/13 (EIS2 dimming/control) a uchová uvnitř proměnné Level aktuální stav jasu stmívače (procedura tak uskutečňuje část funkce stmívače). Vždy, když v EIB síti někdo zapíše do skupiny 3/2/13, přenesou se nevyžádaná data z EIB do systému Control Web, což vyústí ve volání událostní procedury (v ukázce specifické pro jeden datový element):

data
  
  var LIGHTS;
    Level : shortcard;
  end_var;

  channel {driver = eib; direction = input};
    DimmingControl = shortint {driver_index = 302013};

    procedure On_DimmingControl_Communicated( Status : longcard );
    begin
      if Status <> 0 then (* communication error *)
        stop;
      end;
      Level = min2( 100, Level + DimmingControl ); 
        (* limiting Level to 0 is not neccessary, as shortcard data type
           cannot contain numbers lower than zero *)
    end_procedure;

  end_channel;

end_data;

Uvedená ukázka je elementární, zcela se nezabývá například násobným využitím procedury pro více elementů apod.; nicméně úkolem dokumentace ovladače není opakovat informace, které jsou pečlivě popsány v dokumentaci k systému Control Web. Pro více poznatků proto doporučujeme právě hlavní dokumentaci k systému.

Nevyžádaná data musejí být (aby měla smysl) v ovladači skladována po dobu od vzniku události (přijetí hodnoty v datovém objektu) až do jejího zpracování v událostní proceduře. Přebytek výkonu systému Control Web vůči EIB je obrovský, přesto by se však mohlo (třeba na starých či velmi zatížených počítačích) stát, že by se bez skladování sem tam něco ztratilo (pro stmívání by to asi nevadilo, ale záleží-li někde na počtu zápisů (třeba hodnoty true), mohlo by to způsobovat potíže. Skladování nevyžádaných dat se v ovladači děje automaticky a pro jistotu je omezeno parametrem input_queue_length (viz sekci Parametrický soubor). Dojde-li případně k zaplnění fronty, informuje ovladač aplikaci pomocí výjimky ovladače a nastavení bitu 3 (queue_overflow) stavového kanálu. V takovém případě lze upravit (zvětšit) délku fronty nevyžádaných dat z počátečních 256 událostí na větší číslo.

Specifické chybové kódy ovladače

Ovladač používá následující specifické chybové kódy (tyto chybové kódy se objevují jednak v Okně zpráv a jednak jsou obsahem atributů error a write_error):

Parametrický soubor

Ačkoli bude většina konfigurací ovladače učiněna pomocí nástroje systému Control Web (viz sekci ), je nutné parametrický soubor podrobně popsat.

Parametrický soubor obsahuje nastavení závislé na druhu ovladače, takže parametrický soubor pro ovladač DataLab IF/EIB nelze použít pro ovladač jiný (jednotek ADAM apod.).

Parametrický soubor ovladače DataLab IF/EIB je textový, uspořádaný do sekcí, s konfiguračními parametry zapsanými na řádcích ve formátu klíč = údaj. Sekce slouží k hlavnímu členění, zatímco klíče představují vlastní nastavení. Ovladač DataLab IF/EIB používá ve svém parametrickém souboru následující předdefinované sekce:

Uvnitř těchto sekcí se používají další (rovněž předdefinovaná) klíčová slova pro zápis EIS datových typů a pro zápis přednastavených chování (o chování datových objektů pojednává sekce Datové objekty, o zápisu chování v parametrickém souboru sekce Sekce [behaviours]).

Pojmenování datových typů v ovladači je trojí — číslem a dvěma symbolickými jmény:

Sekce [device]

Sekce [device] obsahuje následující klíče:

[device]
  id = 2401406

[device]
  status_channel = 1

[device]
  input_queue_length_channel = 2

[device]
  output_queue_length_channel = 2

Sekce [interface]

Sekce [interface] obsahuje následující klíče:

[interface]
  address = 14.1.255

[interface]
  input_queue_length = 1000

[interface]
  output_queue_length = 10000

[interface]
  ACK_method = all

[interface]
  ACK_timeout = 750

[interface]
  BUSY_delay = 500

[interface]
  read_on_start_delay = 15000

[interface]
  read_on_start_repeat_count = 5

Sekce [read_on_start] a sekce [read_during_run]

Obě sekce obsahuje nastavení chování vyžádaného čtení dat z EIB sítě. To se při startu ovladače týká počátečního čtení (sekce [read_on_start]) a za běhu ovladače všech vyžádaných čtení (sekce[read_during_run], platí pro objekty s chováním communicate_on_read). Čtení ovlivňují následující klíče platné shodně pro obě sekce:

[read_on_start]
  timeout = 2500

[read_on_start]
  repeat_count = 3

[read_on_start]
  delay = 250

Sekce [behaviours]

Sekce [behaviours] obsahuje následující klíče:

Volby vycházejí z voleb komunikace datových objektů (viz sekci Datové objekty); takže do klíče lze zapsat seznam vybraný z následujících klíčových slov:

Příklad:

[behaviours]
  behaviour = all, readable, updateable, transmit, communicate_on_read, writable
  behaviour = my_transmitter, transmit, alarm

Jména chování (v příkladu all a my_transmitter) lze v ovladači použít kdekoli, kde se vyžaduje zápis jména chování, což je buď v klíčích object a objects v sekci objects a v klíči behaviour v sekci [<block_name>].

Kromě takto uživatelsky definovaných chování ovladač rozeznává předdefinovaná chování, takže je pravděpodobné, že v běžných EIB nasazeních vůbec nebude třeba sekce [behaviours] využít. Předdefinovaná chování jsou (více včetně jejich vysvětlení viz sekce Datové objekty): reader, tracker, transmitter, transmitter_with_status, server, source a concentrator.

Sekce [objects]

Sekce [objects] obsahuje následující klíče:

Jak klíče object, tak klíče objects se mouhou v sekci neomezeně opakovat. Každý objekt (nebo objekty) jsou tak pomocí těchto klíčů zapsány na jednotlivých řádcích.

Formát zápisu klíčů je následující:

object/objects = <behaviour>, <EIS type>, <address_list>

Jednotlivé části v řádku znamenají:

Vše nejlépe demonstruje opět příklad:

[objects]
  object = transmitter_with_status, switch, 3/1/9, 3/0/9
  objects = transmitter, scaling, 3/3/0..3/3/13, 3/3/24
  object = transmitter, 5, 4/0/0
  ...

• První řádek definuje jeden objekt zapojený do dvou skupin (3/1/9 a 3/0/9), podle pravidel popsaných v sekci Chování ovladače má přitom první skupinová adresa (3/1/9) výsadní postavení a používá se pro zápis hodnot, oznamování přijetí nevyžádaných dat a vyžádané čtení hodnot, pokud není pro vyžádané čtení určena jiná skupinová adresa.

• Druhý řádek definuje 15 objektů s adresami 3/3/0, 3/3/1, ..., 3/3/13 a 3/3/24.

• Třetí řádek definuje opět samostatný objekt, tentokrát s typem 5, tj. value, objekt je zapojen jen do jediné skupiny.

Definice objektu s více skupinovými adresami (neboli definice pomocí object =) umožňuje určit, která z adres objektu má být použita, čte-li ovladač data přímo z EIB sběrnice (vyžádané čtení). Volba nemusí být u žádné ze skupin zapsána a pak se pro vyžádané čtení použije první skupinová adresa objektu. Výběr skupinové adresy pro vyžádané čtení se provede snado zápisem písmene r či R přímo (bez mezery) před skupinovou adresu. Mírně upravený předchozí příklad takový zápis demonstruje:

[objects]
  object = transmitter_with_status, switch, 3/1/9, r3/0/9
  ...

Neboli, v ukázce zapsaný objekt bude skupinovou adresu 3/1/9 používat pro zápis a pro oznamování přijetí nevyžádaných dat; skupinovou adresu 3/0/9 pro vyžádané čtení a obě adresy pro příjem dat z EIB sběrnice.

Sekce [blocks]

Sekce [blocks] obsahuje následující klíče:

[blocks]
  block = Lights
  block = Presence
  block = Temperatures

Sekce [<block_name>]

Sekce [<block_name>] v parametrickém souboru slouží pro snadný zápis mnoha datových objektů pouze zápisem jejich skupinové adresy. Jméno sekce může být libovolné. Pro použití těchto sekcí existuje pouze jediná podmínka: jméno sekce (neboli <block_name>) musí být ovladači známo z některého klíče block sekce blocks.

Sekce [<block_name>] obsahuje následující klíče:

Parametry object a objects se zapisují podobně jako v sekci Sekce [objects] s tím rozdílem, že ani chování ani EIS typ se již v zápisu klíče neuvádějí. Následující příklad ukazuje definici několika sekcí <block_name>:

[Lights]
  behaviour = transmitter
  type = switch
  objects = 10/5/20..10/6/20, 11/1/0..11/1/15, 1/1/5
  object = 1/1/6, r1/1/7

[Presence]
  behaviour = tracker
  type = switch
  objects = 2/0/1, 2/1/1, 2/2/1, 2/3/1, 2/4/1, 2/5/1

[Temperatures]
  behaviour = tracker
  type = eis5
  objects = 3/4/128..3/4/143
  objects = 3/5/64..3/5/95